Profil autora Amonasr

Amonasr

Profil autora Amonasr

Pošli vzkaz
VIP
Muž
63 let

Naposledy aktivní
24.09.2018 23:12:31

Praha

Tipy obdržené: 33295
Tipy rozdané: 30986

Komentáře obdržené: 15775
Komentáře rozdané: 21822
 (k cizím dílům: 7755)

Přidej k oblíbeným
Přidej k blokovaným
Autor píše o sobě

 
Svět okolo nás je takový, jak se ho rozhodneme vnímat. Dobro a zlo existuje pouze skrze nás.

 

Mám rád vše, co je krásné, ale přitom ne povrchní. Co je krásné jen na povrchu, je laciné. Vlastně to není krásné, je to jen líbivé. Je to tedy kýč. Je to něco, co přitahuje povrchní lidi. Kýč pro mě není sexy. Napoprvé třeba zaujme, ale člověk se ho brzy nabaží a nakonec leze krkem. Skutečné krásy si naopak nemusíme hned všimnout, ale když už ji objevíme, nikdy neomrzí.


Psaním provádím jakousi introspekci vztahu své duše k okolnímu světu a baví mě pak zpětně s údivem zjišťovat, co všechno zůstává skryto smyslovému vnímání a jaké nečekané souvislosti se tím dají objevit. Jako introvert nemám potřebu stavět své nitro druhým na odiv, především pak mé básně nejsou motivovány snahou se předvádět. Často jsou určeny někomu zcela konkrétnímu, mají proto svým zrodem hodně intimní charakter. Největší odměnou pro mne je, když adresát v těch pár řádcích objeví i něco ze sebe sama, čeho si třeba ani neměl čas všimnout. Lidé, kteří nejsou sebestřední, totiž často ve své plachosti ani nevnímají svoji vlastní vnitřní krásu - je to jejich samozřejmost. A když se někdy podaří kousek té zakutané krásy vynést verši na povrch, je to přesně ten okamžik, kdy to psaní dostalo smysl. Pokud to občas osloví i někoho dalšího, je to příjemný bonus, který potěší i povzbudí – proto jsem také tady. :-)

 

 

Dovětek (29.7.2014)

 

Jsem již na Literu 522 dnů a pobyt zde mé druhé já, to psavé, které bylo dříve před světem skryté, docela proměnil. Přestal jsem svou chuť ke psaní vnímat jako nějakou úchylku, za kterou bych se měl stydět, postupně jsem začal psát mnohem víc, než kdykoliv předtím, až se z toho stala jakási závislost. Ne jen na psaní, ale i na čtení děl ostatních literáků, kteří mě nějak zaujali, a není jich rozhodně málo. Je to ale závislost, které se už zbavit nechci. Je mi tu totiž fajn. Nejen proto, že se můžu realizovat v něčem, k čemu jsem vždycky intuitivně vnitřně tíhl, přičemž život mě zavlekl někam úplně jinam, ale také proto, že jsem tu poznal spoustu báječných lidí, které, aniž bych většinu z nich znal osobně či dokonce skutečným jménem, znám podle jejich tvorby, či ze vzkazů a komentářů. A je to poznání nesmírně osvěžující, jež mi pomáhá znovu pro sebe stvrdit či znovuobjevit lety poněkud pošramocenou víru v člověka, který nemyslí jen na svůj osobní prospěch, na peníze, na majetek, na to, jak vyzrát nad jinými, jak je přelstít, napálit, a který si neplete radost ze života se službou přízemnímu konzumu pod heslem „co je doma, to se počítá“.

 

Objevil jsem tu svět, který je skutečnou oázou ducha, a je úplně jedno, jestli jeden píše dokonale na „profesionální“ úrovni, zatímco jiný třeba poněkud neuměle. Je příjemné číst díla, kde se obsah i forma  navzájem podporují a dělají z daného textu skutečné umění – není ho tu, věřte mi, vůbec málo. Ale je mi také příjemné a obohacuje mě to neméně, číst dílka, která si nedělají ambice suplovat skutečné umění, nicméně zrcadlí se v nich krásná autorova duše. Krásná však neznačí dokonalá – takovou nevlastníme nikdo z nás. Jako krásnou vnímám takovou duši, která se rozhodla sloužit dobru. A i když se to ne vždy komukoliv z nás podaří beze zbytku naplnit, lze tu snahu, chuť či odhodlání dobře rozpoznat. Dokud bude takových autorů na Literu převážná většina, jako dosud, dotud na něm zůstanu závislý. A rád.   

© 2004 - 2018 liter.cz v1.4.2 | Facebook, Twitter