Trvalost letu

Anotace: Kvůli vulkanické neřesti a nepřekvapující bolesti ti věnuji tento odstaveček, buď přesvědčivý a opravdový, spokoj se jen s pravdou a dobře mířenou lež, postav do léčky na vlastní podmanivost. Buď Člověkem hořícím, větřící tetřeví inspirace. Tekutého písku

 

 

  Zlověstná a bolestná touha mě provázela po zakázaných hrách s andělskou krví našich vin,

  které zastíraly klamnou iluzornost všestranného pohybu dominantního tance individua. 

 

  Vidění zpestřovalo ranní mráz podvojnou vizí paranoika nad neskonalým měsícem,

    jehož poslední srpek další den halil modrý úplněk niterného zatmění.

 

    Cítit připoutanost osudové chvíle, oduševnit pudy, vtělesnit se do okamžení,

     soucítít s pohlazením rosy, vcítít se do života bytostí ohrožených a trvalých.

 

    -------     ----     ----

 

    Jsem někým jiným, tělem odtržený od poezie, jako sžírající tepající droga nicotných snů,

      unikám a překračuji vlastnosti tohoto tělesného vesmíru a ocitám se někde tam jinam, v proudu.

 

    Proudění je jediný aspekt proč existujeme, ve vzácných okamžicích spánku halíme svá nitra krustou obrazů,

       stavíme chrámy a katedrály ze slov a not, abychom se dotknuli toho, co předkové nazývali mateřídouškou hvězd.

 

     Kam jen jedinečné oko dohlédlo, byl jed, opravdová zpustlost maniacké emoce, touhy vyzradit vše,

         podmanit si lásku, vzít si vše co ti patří, opatřit sdělení vlastním přesvědčením a vyhasnout navždy.

 

    ----         ----       -----

 

 

    Kam jsi schovalo roušku fantazie, mezilidské řetězení mizející v dáli, násilně radostná touha nevyhasnout,

      blížit se milujícím podstatám extatické hudby, vržené v otisk synchronicitních mechanismů mas. 

 

    Povídám, vše je ve vzdalujících se otáčejících podstatách jiné než se zdá, senzorium vyhledává přesnost těch očí,

     jimiž zraky sděluje přičné sedimenty kruhové juxtapozice všech vtělení,  o tom je znamenitost předznamenání.

 

 

    Sídlím mezi okamžiky lucidního šílenství a vracím se ke vzpomínkám, na které píši své písně o kotvách a majácích,

     ona je v dálce, hřeje mne sametovými okamžiky nebe, vrací se ke mne pohledem, napojena na stínové oblasti mysli.

 

 

    -----        ------      ------

   

    Stále doufám, že se ozdravíš z lopotného nekončícího běsnění, vzduch je příliš těžký, silulety se mění,

     za zpola zavřenými víčky se děje něco opravdu zajímavého, tři nebo čtyři se kryjí, obracet je ve slova se nevyplácí.

 

    Jsou to mrtvolky nemrtvé, živé a nadčasové představivost, blikající v rychle jdoucích sledech a posloupostnech,

     na plátně všech pláten, na privátních torturách časované bomby mozku, která je hamižná a trpí v úplatách prostorovým splátkám hyperelace a plasticity časoprostoru.

 

   Na druhé straně vozu není nikomu pomoci, přístav frakcí se shledal nevinným o sám odplul k dálavám těch, kteří nepřežejí jen své osudy,

    ale i svou lásku, k těm, které jsme opomněli na druhé straně naší neřesti, na straně letu odkud vzchází trvalost a pravé oněmnění. 

 

   ------        -------      ------

 

 

   Jak mohu být takový, čím mne činí má závěrečná zkouška posedlosti, vše je vyprahlé jako sůl, jen odůvodní své sepisování, trvání, 

    nicnedělání, výsadbu dějin, svéhlavosti něměného, činnorodosti, pramenité představivosti a plané zlomyslnosti neomylného ducha všech.

 

   Jsme si jistí že žijeme jisté životy, které přestavuje podle přání ostatních a přání námi zdánlivě vymyšlených, máme o sobě určitou představu,

     kterou měníme podle toho jak se nám zlíbí, nebo jak se toho dožaduje příčná spravedlnost poetické chvíle, jež nás činí slabomyslnými ze světla přiznání naší vlastní důmyslné velikosti, obrazu magnificience, jež zanechá nepatřičné výplody v dalších sférách bytí.

 

   Odklonit se od vytyčeného materiálu přítomné chvíle, poodklonit stavenité stavení improvizačního činitelu charakteru, neurvale rvát svou tíživou osudovost tance k lehkosti trvání přítomné chvíle, ze které vzchází více než přístojné a příjemné, ale i vícero divých ostrovů, jež nám přinášejí harmonické souznění a trvalost letu dýchajícího mimo jedinou mysl.

 

    ------ --------         ------------- 

 

   Jestli život má za něco stát, svíce musí hořet naplno, aby si vychutnala strukturu ohně samotného a přitom běžela napřed ke vzníceným pochodům pochopitelného a sdílného obsahu jedinečného tvaru každé myšlenky zvýrazňující volný pochod kapilárami fantazie a vstřicných zrkoušením zkoušeného lokte atestatece otestovaného přítomnosti příznivého plavidla psychotělesného boje o představivost, spásu a velkolepost.

 

   Kdyby mne jediné těleso, schopné přesvědčit mne o mém vlastním šilenství dohánělo k příčetné zuřivost a slévání na ztenčeném prostoru boje, ochladil bych svoji mysl až do bodu mrazu a tam ji uvedl do kolabsu kolaburujícího s tímto a právě tímto vesmírným okamžikům, to že k těmto výjimečným stavům odtažitost univerza dochází je právě ona nesmělá představitelnost si, vyniknout svým šílenstvím a stavit se na hlavu pánům smíchu jen vrcholností plavebného pohybu. 

 

  S právě nastaveným zrcadlem tísním jen svou plochou viditelnost za pohlavní hlavní plnou lávových ploch a vstřícných jablek otrhávaných vesmírnou podstatou samotnou, jen se odplísnit od antropocentrické exuberace neviditelného zřetězovadla, těch úporně se množících točiců vlastní bezpodnětné a černé rozpoznatelnosti na tváři toho stejného a jediného aktivního prostředku, jež nás drží v tomto kotci zvaném veřejnými prostředky jako realita.

 

   ------      -------          ------

 

   Podněty vnějšího zrna jsou jen exemplárními faktory vlastní nedůvěřivosti, každá jejich další reimplikace a nahrazování se stávají důsledky dalšího ignorantského ducha, jež žížní po krvi a lásce těch blížních, aby se stal touhou procesu, biologickým nábojem dalších dní a další akustické vlny tohoto výjimečného poznání, že nás očekává nová chvíle, v níž má být zrozena naděje na situování nového textu do nového a nového prostoru.

 

  V těchto cílových výsledcích procesu si obnovovaně uvědomujeme jen některé atributy božích trvání a hrůzná neodmocnitelnost věcí a všech objektů jinako než lidského charakteru, nás neopravňuje napsat do svátečných chvil cokoliv jiného než se rovnající tomu co je rovnané a tudíž myšlené a co je myšlené je fixované na zvláštní chapadélko rovnice, ze kterého vychází část kvantového mozku, který se zahladil jako atraktor na počátku času, který byl stvořen holograficky, podobně jako prostor a saturace všech míst a designů, toho co představu vzniklá a vznikající skutečnost.

 

  Nemohu se plně odhmotnit i s vlastními centry podružné a ulteriorní juxtapozice všech místních imaginací, je to zhola nemožné hned ze dvou důvodů, které vyjasním nepříliš racionálními prostředky ve které prostě plné nevěřím a soustředím se spíše na nad-tří-dimenzionálí kazuálnosti zapsání takového prožitku či tak nebo jinak vznikajícího přítomného textu odpovídajícímu na druhé ose oněm příhodným choropisům, které nám předkládá život a hradí je jako přídomky schozofrenie, atrofanie šílenství a pouhopouhé lukracie osvíceného ducha či iluminované sanility přítomného trvání čehosi co kdosi odborně nebo ochranými prostředky slova nazval genialita - od genus - rodového druhu ochraného svítání prstředku, jež tvoří a setrvává ve skutečnosti vlastního nazírání na věci vlastními prostředky, jež jsou všem společné či nikoliv. 

 

  ----        ---             ----

 

 

  Ať už výše zmínění poznatky a sťati jsou výběrem účelné či nikoliv, mám zvláštní povolání něčeho osobně neústupného, systematicky či jinak si přivlastnit niterný význam prostředku vnějšího trvání, vyslovit se na účet pramenů odkud vzchází jedinečné, vzácné těleso osobního pocitu vyvolení, mutuálního vykořenněí ze zdi všech miserionálních nářků, destiniálních bestií kolektivních snů a vizionářských odšťěpků té, jež se oslovuje jako mateřská loď mesiášů, nebo matrice pergamenu všech atomárních hodin Světla. 

 

  Stínit, znamená stínit stín vítězství, ve kterém jsme postaveni tak, že jsme představeni více či méně lucidním charakterům trvalé tvorby těchto popisných událost, jež se staly právě teď a netřeba si představovat jiný průběh tvoření než tento, právě takto vzniká jedna z těch filosofických knih, nebo otřepaností všeho druhu, právě takto se pohybuje parodie na stínopis našich stínových trvání, jež jsou zahaleny za reversibilitou fraktálního stínu, který ne a ne se zeptat císaře, na svou dotěrnou a proměnlivou povahu.

 

  Když už jsme u fraktálního stínů a traktátů o termálních fraktálech, je nasnadě vzpomenout si oním zázračným způsobem na bytost, od které jsme opsali schopnost zhmotnit se na nejvíce nepříhodných nepříčetných místech, kvartálních kvocientech situací a molekul, jež odpovídají stavu před nebo po hranici rozpodu rozumového činitele, kontrolovatele hyperaktivního sedimentu, jež proudí tak jako trvalost letu, trvalost mých početí počátků, trvalost vzájemné predestinace Cesty. 

 

  

   ......

---

//

1

0

0

,

*