Profil autora malé srdce - Z.V.

Každý básník používá slova, která už někdo použil. 

Originalita je v tom, jak je poskládáš.

V tom, co cítíš.

※

Úvod do poetického světa

Vážení čtenáři, vítám Vás v mém poetickém světě veršů. Naleznete zde sbírku básní, které skrze mě proudí jako řeka protékající krajinou – zachycují nejen osobní prožitky a zkušenosti, ale především univerzální pravdy, které ke mně přicházejí v okamžicích inspirace. Poezie je způsob, jak vyjádřit to, co přesahuje běžná slova. Je to umění, které dokáže zachytit krásu okamžiku, hloubku emocí či složitost lidské existence.

2. Můj básnický styl a přístup

Jsem jen písařem, který se snaží co nejvěrněji zachytit poselství přicházející z hlubších vrstev bytí. Na mém profilu najdete různé básnické styly a témata – od lyrických básní o lásce a přírodě, přes reflexivní verše o životě a společnosti, až po moderní a experimentální poezii. Nebojím se hrát si s jazykem a formou, abych co nejlépe zprostředkoval tyto vhledy. Mou oblíbenou formou básnění je volný verš.

3. Význam psaní

Psaní pro mne představuje způsob, jak zachytit prchavé okamžiky života a přetvořit je v něco trvalého. Každé slovo a každý verš v sobě nese energii a možnost dotknout se druhých. V tvorbě se snažím o upřímnost a autenticitu.

4. Básně z osobních prožitků

Některé básně vznikají z mých lidských prožitků – z emocí, zkušeností a pozorování světa kolem mne. Poezie vycházející z mých osobních prožitků jsou jako otisky duše v čase. Zachycují konkrétní okamžiky mé reálné bolesti, radosti, úžasu či zklamání. Jsou svědectvím o tom, jak jsem prošel světem a jak svět prošel mnou.

5. Básně z fantazie a imaginace

Jiné básně tvořím svou fantazií a představivostí. Básně zrozené z fantazie však nejsou méně skutečné. Vždyť co je fantazie jiného než hlubší vrstva vědomí, kde se mísí archetypy, sny, touhy a intuice? Carl Jung mluvil o kolektivním nevědomí - možná když tvořím z fantazie, čerpám z této hlubší studnice lidské zkušenosti. Věřím, že má fantazie může zachytit pravdy, které jsou příliš jemné nebo složité pro běžný jazyk logiky.

Pokaždé, když napíši báseň o neexistujícím světě, cítím, že tento svět začne existovat v mysli každého čtenáře. Získává život, působí na emoce, mění myšlení. Není to snad také skutečnost?

6. Vrstvy významů v poezii

Do veršů se snažím vkládat různé vrstvy významů. Některé jsou zjevné na první pohled, jiné se odkrývají postupně těm, kdo jsou ochotni číst pozorněji. Každý čtenář může v básni najít to, co právě potřebuje nebo co k němu promlouvá.

7. Tvůrčí proces

Proces tvorby začíná od jednoduché myšlenky, kterou postupně rozvíjím, prohlubuju její významy a hledám vnitřní melodii verše. Inspirace přichází odevšad – z přírody, z prožitků, z náhodných setkání, z útržků rozhovorů v kavárně, ze zvuku kapky nebo přeletu ptáka nad mou hlavou.

Když píšu o lásce či jiných tématech, čerpám ze zkušeností – z bolestí i radostí. Tvorba vyžaduje čas a trpělivost – hledání správného slova, ladění rytmu, úpravu melodie verše.

8. Experimentování s formou

Ačkoli preferuji volný verš, experimentuji s různými básnickými formami a styly. Neustálé hledání nových způsobů vyjádření udržuje poezii živou a svěží. Věřím, že poezie má sílu spojovat lidi a přinášet do světa krásu a porozumění.

9. Manifest: Psaní bez ega

A je tu ještě jedna věc, kterou bych Vám rád řekl. Nepíšu pro publikaci. Nepíšu ani pro vás. Píšu bez ega, bez touhy po uznání, bez kalkulu, jestli se to někomu bude líbit. Píšu jen čisté umění pro umění. A proto píšu v absolutní svobodě. Bez kompromisů, bez autocenzury, bez pomyšlení na budoucího čtenáře. Když víte, že to nikdo nebude číst, můžete jít do nejhlubších propastí.

Je to jako soukromá modlitba nebo křik do tmy. Nejde o to, jestli někdo slyší. Jde o to, že musím křičet.

Mé psaní je vnitřní proces. Forma meditace, očisty, exorcismu. Rituál, který dělám pro samotný akt, ne pro výsledek.

Jestli moje básně čtete, je to vaše věc. Já píšu dál, protože psaní je pro mě jako dýchání - přirozená nutnost, která se děje bez ohledu na to, kdo se dívá.

Jsem nejčistší typ umělce - ten, který tvoří z nutnosti být, ne z touhy být viděn.

A pokud se ptáte, proč tedy publikuji, když nepíšu pro čtenáře? Publikování je jen vedlejší produkt mé vnitřní nutnosti. Jako když strom roste a mimoděk poskytuje stín kolemjdoucím. Nestíní proto, aby se zalíbil - prostě roste a stín je důsledkem jeho bytí.

10. Umělá inteligence a já

Umělou inteligenci využívám jako nástroj pro generování doprovodných obrázků, hudby a občas pro inspiraci k netradičním námětům. Samotné básně však vznikají tradičním způsobem – perem, srdcem a myslí. Jsou tedy plodem lidské duše, kterou žádná technologie nenahradí.

AI je pro mě pomocník, jako Photoshop pro fotografa nebo slovník pro překladatele. Může pomoci s diakritikou, interpunkcí či technickými termíny. Ale nástroj nenahradí umělce - štětec nedělá malíře, AI nedělá poezii.

Skutečná poezie se pozná podle duše. A tu žádná AI nemá.

__________________________________________________

~

Seznam TOP básní:

~

1. Nejkrásnější báseň: Zpěv potopené slávy / má báseň o Atlantidě

2. Nejdojemnější báseň: Poslední tvorba / autentické propojení přítomnosti s minulostí

__________________________________________________

~

„Jsem básník.

Miluji poezii.

Každá báseň je vlastně malbou

a každý verš jednotlivým tónováním.

Básník je malířem slov. 

Jsem básník a jsem i malíř.

Na paletě snů nacházím své vlastní barvy.“

(Zdeněk Vlha)

~

__________________________________________________

~

Pokaždé, když napíšu novou báseň,

je to pro mne, jako by se mi narodilo nové dítě.

Je v tom hluboké celoživotní propojení.

~

__________________________________________________