Kdo si hraje, nezlobí.

Děti malé, kůže visí,
písek se tu s krví mísí.
Vítr hučí, ptáci hrají.
Co to jenom děti mají?
V rukách kosti, úsměv v lících,
mrtvé tělo švitořící.
Voda v duši, zbabělost v plících,
dítko malé, poskočí si.
Přece, kdo si hraje, nezlobí,
kdo má hračky, nemluví.
"Jen si, děcka, hrajte tiše!"
Koně, auta, jaké klišé!
Vítr skučí, mraky pláčou.
Mrtví jdou, běží, skáčou.
"Proč nevyhýbáš se té zlobě?"
Tak se hraje u nás v hrobě...