Návštěvnost
POCHOPENÍ
POCHOPENÍ
Anotace: @&@
Abychom něco opravdu pochopili, nestačí, aby nám to někdo vysvětlil. Musíme si to v posledku dokázat vysvětlit sami.
Praha, 8.11.2015
https://www.youtube.com/watch?v=Fqyg0wujPbM
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
TiskMně se v souvislosti s Tvým textem, Pepo, vybavil citát: "Co neprožiješ, to nepochopíš..." Neříkám, že to platí na 100%, ale v určitých životních situacích určitě. Třeba takové porodní bolesti... :)
06.03.2016 12:57:13 | AndreaM
Jo, úplně s Tebou souhlasím ;-) A pokud jde o ty porodní bolesti, to jsem za to kolikrát děkoval pánubohu, že jsem se nenarodil jako žena, ačkoliv si to fakt ani neumím představit. To bych si opravdu radši znova vybral třeba vojnu, kdybych měl jako na výběr. A dnes už jsou kluci ušetřeni i toho - holt se uměli narodit... ;-))
06.03.2016 18:20:24 | Amonasr
Tak to já bych snad radši ještě jednou "protrpěla" ten porod, než přijít o tolik měsíců na vojně. Můžu Tě uklidnit, ono na tu bolest, ať už je sebehorší, se hrozně rychle zapomene. :)
07.03.2016 16:09:14 | AndreaM
:-D Ano, to je známá věc, že kdyby si lidé snesli svá trápení a bolesti na jednu hromadu a pak si mohli libovolně z nich vybrat, stejně by si každý odnesl zase jen ty své... ;-))
07.03.2016 22:38:40 | Amonasr
...ani to ještě nestačí...musíme to vzít skutečně na vědomí...:)
27.02.2016 09:22:07 | Jort
Dobrá připomínka ;-)
27.02.2016 09:56:37 | Amonasr
něco nelze pochopit, ale lze přijmout...úsměv.děkuji za obojí...tu scénku miluju...z.
27.02.2016 08:13:21 | zdenka
Ano - v tom lepším případě... Děkuji za za pěknou odezvu, Zdeno :-)
27.02.2016 09:56:15 | Amonasr
jojo, dneska mi jen tak před auto přišla malá holčička, zadupla jsem to a myslela jsem , že vyletím z kůže, zamávala mi před předním sklem a odešla... dojela jsem,zastavila, vylezla z auta a omráčená došla k bankomatu a sledovala cestou, jak s ní mluví maminka dvou dětí... pak odešla... nedalo mi to a šla jsem za tou holčičkou a zeptala se jí, co tu sama dělá... koukám na ten prstýnek... kde máš maminku?... doma... ty jsi tu sama? jojo, koukám se na ten prstýnek, koukat já můžu... sledovala jsem jí a děkovala, že jsem dobrzdila... jak se jmenuješ? Natálka... tak pojď, ukážeš mi, kde bydlíš, jo? ... tak jo teto... a tak jsme šly najít maminku, v hlavě mi kolovalo tisíce věcí... kolik ti je Natálko? ... pět... chodím do školky... to se mi tlak zvedal výš a výš... došly jsme k domu, tady bydlíš? jojo... máš klíče? ne a šla zazvonit... vykoukl muž tmavší pleti a já zařvala cosi o tom, zda je běžný pouštět pětileté dítě na druhý konec města samotné... zalezl a vylezla maminka... taky jsem jí něco řekla a v sobě byla ráda, že malá je u ní a pak mi zamrazilo, že zrovna u ní... a vysvětlit si to tedy sama nedokážu ...
26.02.2016 21:45:29 | zelená víla
Ano, něco se nedá vysvětlit a tudíž ani pochopit... Díky za znělé zastavení :-)
27.02.2016 09:52:01 | Amonasr