Návštěvnost
o pomoci
o pomoci
Anotace: souvětím
Pokud nejsme schopni a ochotni dát lidem to,
co skutečně potřebují, místo toho,
o čem se domníváme, že potřebují,
je lepší nedávat nic.
Komentáře (74)
Komentujících (15)
Doporučit
TiskJe to tak. Ale clovek k tomu musi...dospet.
05.01.2024 19:47:16 | Veru
ano... k tomu je dobré, nebát se bolesti a umět se smířit s pocitem viny... jau...
05.01.2024 19:49:42 | Sonador
Pomáhat někomu, kdo o to nestojí je naprosto zbytečné plýtvání časem, energií , prostředky... Opakovaná nejen má života zkušenost. A to nemluvím o psychice... Nemám jedinou referenci o tom, že by pomoc "na sílu" někdy přinesla něco pozitivního. Spíš naopak. Životní zkušenost.
05.01.2024 19:44:06 | La Suneteto
přesně tak, a ku všemu se pak člověk může ještě cítit "ukřivděně", což taky není vůbec dobré a žádoucí...
05.01.2024 19:47:57 | Sonador
stačí nadávat
04.01.2024 18:19:03 | jort1
To jsem z toho jelen...z těch komentářů. Já bych v tom souvětí změnil poslední řádek: " je lepší je přesvedčit, že nepotřebují nic" :-))
04.01.2024 17:53:14 | Jiří I.Zahradník
:)
...no, já taky, vlastně přiznám se, neudělalo mi to úplně dobře, bylo to nějak příliš... já jsem radši jednoduchá, nekonečné pitvání se, nikam nevede;)
04.01.2024 17:58:36 | Sonador
Co třeba víra v Boha, Son?
Je to to, co lidé potřebují, nebo to, co si myslí(me), že potřebují?
03.01.2024 21:37:21 | Žluťák
myslím, že můj názor je přece jasný, byť i myslím, že ji lidi potřebují, nikomu ji nevnucuji - nikdy... na to si každý musí přijít sám;)
03.01.2024 22:00:14 | Sonador
Netvrdím a ani si nemyslim, že bys ji ty někomu nutila, jenom mě prostě tenhle dar napadl (jak už je mi vlasní) coby dost sporná ukázka toho, že ta tvá teorie má své mouchy...:) Jenom příspěvek do debaty, nic vázného...
03.01.2024 22:04:53 | Žluťák
no rozhodně víra není něco, co bys mohl někomu dát :) tedy ani vnutit ...
03.01.2024 21:41:23 | narra peregrini
Narro, při vší úctě, jak jinak se dostala tak daleko jak je, nebo tam, kde dokonce kdysi byla... nebo například mezi domorodce na kdysi izolovaných ostovech?
Uvědoměním, nebo nucenim?:)
Jistě, že to bylo násilím, ale samozřejmě pramenícím z pocitu, že přesně tohle ti chudaci potřebují:)
Potřebují?
03.01.2024 21:48:11 | Žluťák
víru si v sobě musí nalézt člověk sám... ať už je to víra v cokoliv...
03.01.2024 22:12:19 | narra peregrini
Ano, tak by to mělo fungovat:)
Pěkný večer:-*
03.01.2024 22:18:11 | Žluťák
Tobě též :)*
03.01.2024 22:47:22 | narra peregrini
...to by byl konec společnosti...nepomáhat..i blbě..;-) naštěstí lidi nikdy neví...ani co sami chtějí...
03.01.2024 20:42:10 | Marten
opravdu?
příklad ze života bude nejlepší;)
moje maminka měla kolegyni a ta měla kamarádku - se strašnými problémy a s depresemi, chodívala si ke kolegyni stěžovat a vylévat srdce, chodila pro podporu a vyslechnutí... a milá kolegyně se jednoho dne usnesla, že bude lepší, než ji v tom pořád podporovat, ji nakopnout... řekla jí něco v tom smyslu, že když s tím nechce nic dělat, proč se teda neoběsí... a ona se oběsila...
když pomáháme z ega, není to dobré a může to skončit špatně, o nepomáhání nic nepíšu...
03.01.2024 22:03:12 | Sonador
...chápu, že to myslíš dobře...ale to není dobrý příklad...jedině snad ve smyslu, že pomáhat je těžké...
03.01.2024 22:45:29 | Marten
Víš, tohle nemuselo bejt z ega... kdyby jo, asi by ji tolikrát předtím nevyslechla...třeba už i na ni toho bylo moc...a nebo špatně vyhodnotila situaci a řekla si, že když nepomáhá obětí, zkusí jinej způsob...jenže to dopadlo fatálně... tohle je spíš jasnej důkaz toho, jak je těžký poznat, co je pro druhýho to "dobrý"...
03.01.2024 22:15:09 | cappuccinogirl
s tebou by se člověk umotal v kruhu;))občas si dost protiřečíš, viz jak poznat, co kdo potřebuje a co jinde píšeš o dcerách a energeťáku;) existuje rčení: ďábel se skrývá v detailu - a ano, i to se dá vnímat více způsoby, a platí všechny:D
ale to je jedno, když nevím, když si nejsem jistý (ale z ega to být muselo) je lepší nedělat nic... proto píšu, není-li člověk schopen, nebo ochoten... jestli kvůli tomu, že nechce, nebo to nedokáže poznat, vyhodnotit, je jedno...
a pro jistotu, jsem jen věcná, myslím, že ve skutečnosti nejsme v rozporu;)
03.01.2024 22:21:58 | Sonador
Někdy, možná i většinou, je těžké rozpoznat potřebu druhého, víš ale ten energeťák, tam to není rozhodnout, protože já vím, že tyhle nápoje jsou nebezpečný a vím taky, že dcerka často neodhadne míru... už jednou si přivodila takový bušení srdce, že to bylo fakt o strach...takže tady je to jasný... navíc je to dcera, jsem s ní celej život, vím a poznám víc...u cizího člověka...tam opravdu jen odhaduješ, v mnoha případech a je sakra blbý, když se sekneš, ale pomoct se snažíš, i přesto, že tápeš. Myslim, že tohle je snad i nějaká přirozenost, možná ne všech, ale spousty lidí... motat v kruhu se nechci, ale nebojím se, bo vím, dobře, nevím, ale myslím si, že nás dvě věci a názory spíš spojujou než aby rozdělovaly...takže dnešek unesem :-) Navíc v mnohém i v tomhle tématu s tebou souhlasím. Jen prostě ne se vším, ale zatra, každej jsme individuál...tož je to tak správně :-)* Motýlku...ráda tě mám :-)*
03.01.2024 23:00:19 | cappuccinogirl
Počkej! Ty jsi Deva Premal?!?!?
03.01.2024 20:27:29 | Niška
proč bych měla být Deva Premal?:D
03.01.2024 22:05:19 | Sonador
Nebo aspoň pusu, ta neurazí, pokud tedy není od rozzuřné medvědice po Kľakem...
03.01.2024 20:22:10 | Niška
by ses divil, někteří lidi někdy na projevy laskavosti, soucitu a lásky, reagují, jako by je uštkl had:)
a tomu s tou medvědicí nerozumim...
03.01.2024 22:11:57 | Sonador
...Je to hodně o oboustranné empatii,o tom,jestli je to dospělý člověk,dítě,nemocný či zdravý, třeba nějak oslabený člověk......je to tenká linka.....a taky umění říci ANO či NE.....a umění to ANO či NE příjmout bez ublíženosti......člověk se učí v tomto vyciťovat vzájemně....poznat ryzost či vypočítavost,poznat skutečné od falešného.....nelze neustále stlát peřinky...někdy je potřeba nechat spadnout na hubu,tam si mohu jen přát,aby důsledky byly bez nevratných následků......ale lze na to pohlížet optikou mnoha různých situací a ty nuance budou pokaždé krapet či diametrálně odlišné.....tak ať máme tu citlivost vniřního rozlišování a zároveň odvahu říci,jak si to ve skutečnosti přejeme......děkuji Son.....Ji.
03.01.2024 20:05:54 | jitoush
Ať je to s myšlenkou v tomhle díle jak chce, ať si každej myslíme to svý, v kterým se v něčem sejdem, v něčem ne, je SUPER, že se o tom rozproudila debata... je to rozhodně přínosnější, než když třeba politici kdysi dlouhý týdny planě tlachali o pomlčce v názvu státu :-):-):-)**
03.01.2024 19:47:17 | cappuccinogirl
souhlasím... a myšlenka je jasná, iterpretace už méně:) ale souhlasím, a myslím že to má občas i smysl... jé, já už to dlouho neudělala, a myslím, že zase nějakou dobu neudělám:D
ale všem vám moc děkuju, myslím, že bylo napsáno mnoho podstatného...
03.01.2024 22:10:50 | Sonador
Podle mne je to nesmysl. Jak můžu vědět, co ten člověk skutečně potřebuje? Když to neřekne nahlas z jakéhokoliv důvodu. Dáš mu jídlo a on potřebuje něčí lásku. Tak mu nedám nic? Já posílala tomu svému adoptovanému sirotkovi peníze. Na vzdělání a na to, co si přál. Sama bych to nikdy neuhodla. Ale zrovna tak by někdo chtěl třeba sex, který taky potřebuje. Nejsem ochotná dát nic. I kdybych se domnívala...
03.01.2024 19:38:18 | Philogyny
já myslím, že to mé souvětí s tímhle vším počítá... že je to příliš stručné je jasné, a že se to rozvíjí a zkoumá ze všech stran je jen a jen dobře...
03.01.2024 22:08:38 | Sonador
... a další věc je, že to člověk kolikrát neví ani o sobě sám... co mu skutečně chybí... co se týče třeba sociálních potřeb... máme v hlavách tolik zákoutí... tak jak si tím může být jistý někdo další? ale vnucovat své představy určitě není ok. To chápu. Nabídnout svůj pohled na věc mi nepřipadá od věci...
03.01.2024 19:43:02 | narra peregrini
Jóo, Son... taky to tak mám... nesnáším vnucování (druhým taky nedělám) a vysvětlování, proč to (nebo koho) potřebuji.
Tím, že dáváme to, co druhý člověk opravdu potřebuje a chce, dokazujeme, že se o toho člověka zajímáme... atd... a vciťujeme se do něho.
Díky, Son, žes to tak vyjádřila.
:)*
03.01.2024 18:57:48 | Anfádis
Anfi na tohle bacha... je možný, že máš kolem sebe lidi, co věděj, co je správný, ale nemusí to tak bejt furt... třebas moje dcera si jede zatra po svý linii a já mám co dělat, abych jí občas vnutila něco míň nebezpečnýho...ale teda vnucuju se feeeest...i když teda i naslouchám všemu jejímu...a občas se sejdem, takže se naše pohledy na svět nerozcházej :-)*
03.01.2024 19:01:40 | cappuccinogirl
Nó, ve vztahu k vychovávaným dětem to je samozřejně trochu jinak. Nemůžeš to brát doslova, tuto myšlenku.
Ale vezmi si třeba takový obýčejný příklad...vybírání dárků... snažím se vcítit se do toho obdarovávaného, a ne, aby se vlk nažral a koza zůstala celá :D
Takže pro mě je obdarovávání strašně velká výzva. Miluju to. To napětí, jestli ...jo?! A pak ta radost, když
..JO!!!
03.01.2024 19:06:29 | Anfádis
Co se týká dárků, jsem v tomhle směru na tom tak, jako ve výchově... Uznávám PODOBOJÍ:-):-):-)
Uznávám to, co říkáš, slyším, co chcou lidi kolem mne, a dám, ale dám i to, co chci dát já, když si myslím, že je to potřeba...:-)
Všechny kozy spokojený:-)
Výchova... víš, čím jsou děti starší, tím je slovo výchova vlastně nesmysl...jen usměrňuješ... moje dcera ujíždí na energeťácích... nebezpečný jak hrom, chtěli to zakázat v prodeji pod 18, nechápu, proč se to nedotáhlo...:-(
Já určitě nebudu ta, která jí ten energeťák podá... máš žízeň, ode mne dostaneš vodu, džus šťávu, klidně i to mlíko... tady se vnutim a hotovo... vim dobře, že ona si ten energeťák stejně koupí, tož aspoň ode mne něco normal:-)
Jenže taková je spousta lidí... spousta se "ničí" a když jim nedáváš, co chtěj, ale nabízíš svý, pomáháš... nemiusej chtít, to je jasný... vnucování je blbost, ale jde o to nabídnout a třeba si o tom všem promliuvit... kde jsou lidi v poho, tam jasně že přijímám názor Son! Dát co chtějí, slyšet na JEJICH přání...já jsem tímhle vším chtěla jen naznačit, že se to nedá podle mýho hodit do obecný teze, bo ta se nedá přijmout, aspoň ne lehce...
Promiňte za to šťourání, nechám toho...
Citlivá strunka pro mne, nooo...:-)
03.01.2024 19:15:36 | cappuccinogirl
Čičinko, svoji dceru jsem přestala vychovávat asi tak od 3.třídy... spíš jak říkás usměrňovat a hlavně jít příkladem. Teď je z ní skvělá ženská, a hlavně máma.
Rozumím, jak to myslíš, všechno, co jsi napsala.
:)*
03.01.2024 19:32:53 | Anfádis
U nás je dost velká potíž v tom, že má dcera je celej její otec... A TO JE PRUSER!!! Proto jsem na některý debaty tady asi citlivější než jiný, tak promiňte... jo, beru, že lidi by se neměli jinejm vnucovat, že dávat je dobrý, ale o daru nemůžu rozhodovat jen ze svýho úhlu... tím je to všechno složitý... půjdu už od toho faaaakt, doufám, že to vydržim, dost můžu lézt v tomhle na nervy, uvědomuju si a omlouvám se předem i za to, ale jen proto, že druhý nepřijmou můj názor, já nepředělám ten svůj, pokud mám pocit, že je OK:-)
Moc ti přeju ten klid kolem tebe:-)* A to fakt upřímně:-)*
03.01.2024 19:40:50 | cappuccinogirl
Čiči, fakt na Tebe tak působím? Jakože klid kolem sebe? Já... takový nervák :))
Nemysli si, zažila jsem hódně neklidu... takže jestli je teď kolem mě relativně klid, mám to sakra zasloužené.
Myslím na tebe.
:)*
03.01.2024 20:04:58 | Anfádis
Jsi myslím docela vyrovnaná ve svém vztahu k lidem kolem sebe... horší je, jak vnímáš sama sebe...všimla jsem si, s něčím se těžce smiřuješ (to máme podobné), a sama k sobě jsi zlatíčko velice kritická... nic si neodpustíš... v tomhle za tebou pokulhávám, ale díky bohu, máš to se sebou občas asi zatra těžký :-)**
Taky na tebe myslim, a hned jak jenom trochu vytušim, že zprovna nemáš svou chvilku, snažim se bejt u tebe, kočičko:-):-)**
03.01.2024 20:33:02 | cappuccinogirl
Čičí, děkuju Ti, že jsi mi oporou (podporou)...podpěrou..jéžiš...to né(vtip)
Jsi skvělá holka, jsem šťastná, že jsem se s tebou seznámila.
:)*
03.01.2024 20:40:30 | Anfádis
Nápodob:-)*
03.01.2024 22:17:30 | cappuccinogirl
nemám čas, a jen jsem přelítla - ne, co CHTĚJÍ, ale co POTŘEBUJÍ!;)
někdy, když nedáme to, co druhý chce, protože víme, že potřebuje něco jiného, úplně stačí a může to pomoct opravdu hodně... mizim:)
03.01.2024 19:18:15 | Sonador
Tak ale teď mi to teda vůbec nedává smysl :-)
KDO určuje to SKUTEČNĚ??? To co SKUTEČNĚ potřebují???
03.01.2024 19:27:21 | cappuccinogirl
někdy stačí i to, co je k mání... třeba soucit nebo povzbuzení
03.01.2024 18:54:48 | stormeater
Jasně... nejde jen o materiální věci. Právě povzbuzení myslím je veliký dar, zároveň těžké vymyslet, jak na to... a hlavně: musí to jít od srdce, planá slova jsou k ničemu.
03.01.2024 19:11:06 | Anfádis
samozřejmě, a ono to není vůbec málo... děkuji*
03.01.2024 18:56:39 | Sonador
No jitříte mne dobře, holky...
Dáváte dnes zabrat...
nemateriální přání... povzbuzení... kde povzbuzuješ toho, kdo je ochoten ti naslouchat, dáváš mnoho. o tom žádná souhlas naprostej
jak dát cokoli tomu, kdo nechce, nebo nenaslouchá??? Ani tady raději nedonést nic??? Promiňte, nemohu souhlasit, i když souhlasit by bylo snazší...
03.01.2024 19:23:03 | cappuccinogirl
enže kdo se v tom má vyznat že :D ... neumím sedět s rukama založenýma v klíně, když mohu nabídnout dlaň...
03.01.2024 18:45:58 | narra peregrini
ale to je přece dobře ne? ...víš, že ten text je malinko o něčem jiném;)
03.01.2024 18:47:37 | Sonador
to je.. chci říct, že vždycky můžeme jen hádat, co druzí skutečně potřebují..
03.01.2024 18:59:03 | narra peregrini
to přeci není pravda, když má někdo hlad, potřebuje najíst, když má někdo žízeň, potřebuje napít - tady se zdržím, jde o to, že chce a potřebuje vodu, ale já si myslím, že lepší bude mlíko a tak mu jej "vnucuju";)
03.01.2024 19:04:11 | Sonador
já jsem z toho jelen, Son :D ... co tu pořád čtu, tak si neumím představit, že třeba v případě emočních prožitků či právě výše zmiňovaných psychických obtíží, budu přesně vědět, co v tu chvíli ten který člověk potřebuje. Mohu hádat na základě svého úsudku, na základě svých zkušeností.. Ale pořád nejsem v jeho hlavě, tak si nemohu být jista tím, co tam běží a co se tam kde skrývá. Tak přeci kvůli tomu nezůstanu v koutě a nebudu dělat, že nic. Ono i odmítnutí pomoc poskytnout, přivírání očí, ignorace.. už něco je. Jsou případy, kdy to jistě platí. Ale takhle plošně mi to nějak ježí chlupy... Promiň, to víš pracovnice v sociálních službách... Nemohu si pomoci.. trochu mi to zavání rozhodováním za druhé ... asi proto
03.01.2024 23:26:32 | narra peregrini
bylo tady příliš hlučnoa a já se nechala odvést jinam... ale vracím se, a myslím, že už to bude jasné;)
v tom, co jsem napsala je přece zásadní ten první řádek, což znamená, že pokud jsme schopni, a především ochotni dát to, co je skutečně třeba, je v naprostém pořádku začít tím, o čem se domníváme, že je třeba... jde prostě je a jen o to, proč chceme pomáhat - kvůli sobě, nebo kvůli tomu, že je pomoct potřeba?
05.01.2024 17:30:50 | Sonador
já tu teorii Son chápu :) tedy alespoň myslím... jen se domnívám, že v praxi je to těžko proveditelné... že není tak snadné určit, co je třeba a málo kdo si uvědomí, že pomáhá kvůli potřebě pomoci nikoliv pro ten žádaný výsledek pomoci .. to vyžaduje pokročilou schopnost sebereflexe... ale jo, já se tu do toho taky nějak zamotala už.. Narro huš :D
05.01.2024 17:44:11 | narra peregrini
není to v praxi těžké, když do toho nenecháme promlouvat ego narro;)
ještě příklad tedy... jsem striktní vegetarián, ale o zvířata se starám tak, jak potřebují ona, ne jak mi velí mé přesvědčení, nebo ideologie...
jde o to, že si člověk může myslet, že litovat lidi není správné - je to tak, lístost bere druhým sílu, pokud to ale vede k tomu, že nedokážu obejmout, vyslechnout a podpořit, když je třeba a místo toho člověka "nakopnu" je to o mně a mém přesvědčení, ne o tom druhém a o tom, co zrovna opravdu potřebuje... ano, sbereflexi to vyžaduje, taky nikde netvrdím, že ne:)
potřeba pomoci může vycházet buď z potřeby být prospěšný, nebo ze skutečného soucitu...
05.01.2024 18:02:57 | Sonador
víš co, já mám v okolí... opravdu blízkém okolí někoho, kdo má psychické obtíže... rozmatlává se v sebelítosti a vlastně ani pomoci nechce. Jenom stále litovat. Já to neumím. Opakovat "svět je zlý, máš to fakt těžký" ... Neshodnem se a tak jsem se naučila držet odstup a postupují vlastně dle Tvých rad. Když nemohu pomoci, tak raději nedávám nic. Netlačím toho člověka do svých představ. Výsledkem je odcizení. Zda je to dobře. Nejsem si jistá... Ale asi mám problém hlavně v tom, že tyhle věci nerada zobecňuji. A taky v tom, že doma celé dny jedu s dětmi "kolo, kolo mlýnský" a pak se tu s Vámi pustím já bláhová do takové debaty a pochopitelně nestačím :D Díky Son, že mi osvežuješ mozek. Já si to stejně potřebovala ujasnit hlavně u a pro sebe :)
05.01.2024 18:21:34 | narra peregrini
vždyť já vím celou dobu, že si rozumíme;) ani pro mě nebylo snadné přijmout fakt, že někdy je nejlepší pomoc, žádná pomoc, nebo že skutečná pomoc vede ke ztrátě vztahu...
tak to mě těší, ale ani s takovým osvěžováním se to nesmí přehánět, moc myslet škodí, takže ono kolokolo mlýnský je možná často i lepší;):D
děkuju Narro, a hezký večer:*
PeS: a to jsme ani nezmínily, že přitom všem, by člověk neměl zapomínat taky na sebe a své vlastní zdraví, integritu a pocit rovnováhy... ale to už je, naštěstí "jiný příběh":)
05.01.2024 18:30:16 | Sonador
nojo, když já si pořád nejsem jistá, že je to tak správně... zůstává pocit, že jsem zbaběle nechala problém jiným (též mi blízkým) kteří totéž udělat nemohou, neboť ta osoba je na nich závislá fyzicky... Protože věci nejsou černobílé. A až přijde řada na mě a bude potřeba se postarat, tak se ten vztah bude těžko oprašovat... nevím která cesta je správná a jestli po ní jdu... ve finále stejně děláme každý to, co považujeme za nejlepší ve vztahu k svýmu svědomí...
Promiň že se v tom tak matlu.. Už končím :) slibuji... Krásný večer i Tobě Son :)* Já zítra provádím tři krále, tak se přehnaného přemýšlení nebojím :D:)*
05.01.2024 19:00:11 | narra peregrini
já ti moc rozumím, je to i mé aktuální téma, řeším to s rodiči, máma je nemocná, je na tom špatně, do nemocnice nechce... i jsem se snima párkrát "chytla", ale nakonec se prostě musím smířít s tím, že nemůžu pomáhat a zachraňovat proti vůli druhého, a respektovat svobodnou vůli, i když se mi to moc nelíbí... pomáhám tak jak oni "potřebují"... a pochybnosti mám - jestli bych neměla být tvrdší a víc se angažovat... je to divné, svědomí nakonec říká, že ne...
možná jde jen o to, toho druhého neopustit, i když se na mě třeba zlobí, nebo je to těžké...
člověk se naží jak může a udělá za život spoustu chyb, ale díky nim se učí, nebo měl by... a občas to bolí... s tím se musíme smířit..
jo, ono nakonec je stejně nejdůležitější, co je teď, ne to co bylo (to k té obavě z oprašování) věř mi;) a někdy je nejlepší, příliš nezasahovat, pořád se to učím...
moc si to zítra užijte!!!*
05.01.2024 19:21:42 | Sonador
je to tak :):* děkuji za vše!
05.01.2024 19:29:29 | narra peregrini
já ale o jistotě nemluvila, jistý si člověk nemůže být ničím, a kdyby chtěl, neudělá skoro nic... možná snad jde o aspoň nějakou "jistotu", že víc neuškodím, než pomohu? no stočilo se to jinam a mnoha směry, na spoustu otázek je těžké najít odpověď, je ale dobré si je občas položit;)
03.01.2024 23:55:12 | Sonador
nemusím hned vnucovat.. mohu nabídnout :)
jo, už jsem se chytila :) pardón, mlčim, usmívám
03.01.2024 19:15:59 | narra peregrini
SNAD souhlas, ALE...
no Son, znáš mě:-)*
03.01.2024 18:36:32 | cappuccinogirl
no co pak ale? copak ale, copak ale coooo?:D to je nějaká děsná písnička! a teď se jí nezbavím...
no povidej, přeháněj, tady se to může a očekává;)
03.01.2024 18:38:46 | Sonador
Dnes do toho jdu... zatím s úsměvem :-)
Dobře: co když nepoznáš, že to co chtějí, není to, co ty jim neseš???
03.01.2024 18:42:02 | cappuccinogirl
jéžiš ty si šťoura:D
hele, myslím, si, že když člověk nenese něco ku pomoci kvůli sobě, ale opravdu kvůli druhému, není možné tohle nepoznat...
03.01.2024 18:45:34 | Sonador
To mi ukazuje, že jseš na svém... nenést nic...dobře, když doneseš, co druhej nechce, není nic jednoduššího, než odmítnout přinesený...:-)
Ale napadá mne něco důležitějšího... CO KDYŽ to co druhej chce, je horší, než co nesu??? Co když ten druhej má z nějakýho důvodu špatnej pohled na život??? Mám ho nechat bejt, i když to vim???
03.01.2024 18:58:35 | cappuccinogirl