(ne)výchova k (ne)zralosti)
(ne)výchova k (ne)zralosti)
Anotace: +
Sbírka: Blbá Moudra a Černé Ironie +
Jako děti nemáte na výběr, jak vás vychovají. Až jako dospělejší máte šanci pochopit,
jak to dobře či špatně vše dopadlo a co na sobě změnit, nebo zlepšit.
Ale dovýchova je hodně krutá a převýchova na sobě nejvíc.
Není to otázka věku, ale většina z nás dospělých se
charakterově dobrými a emocionálně zralými
nikdy úplně nestaneme.
Komentáře (14)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk28.02.2024 22:53:35 Sonador
no, někteří už v dětství vzdorují... a pak, stejná výchova a přesto jsou sourozenci jiní... skoro to vypadá, že charakter je z největší části vrozený;)
je to napsané moc složitě... nedá se s tím, tak jak to je napsané, souhlasit...
29.02.2024 13:37:40 Lighter
Život je taky moc složitý a nedá se s ním, s takovým jaký je, souhlasit....:-)
Dědí se genotyp, ne fenotyp, neboli není to vrozené, ale projevené jako charakter. Takže výchova je možná jako formování osobnosti.
29.02.2024 14:01:57 Sonador
no, ono, když člověk začne se životem souhlasit... dějí se věci!;) úžasné... věci:)
ano, asi jsem měla říct - temperament... jenže ono to není vůbec tak... jednoduché http://www.hoschl.cz/?text=6318&lang=cz
29.02.2024 14:09:37 Lighter
Souhlasím, ale jen s dobrými věci...:-) S temperamentem třeba ano, i když s ním to není vůbec jednoduché.
29.02.2024 14:24:10 Sonador
jsi mi připomněl tohle:)
"Pradávný čínský příběh vypráví o rolníkovi, který měl k obdělávání půdy starého koně. Jednou se stalo, že kůň utekl do hor. Když sousedé dávali starci najevo svou účast v neštěstí, sedlák odpovídal: „Neštěstí? Štěstí? Kdo ví?“ Po týdnu se kůň vrátil a z kopců přivedl stádo divokých koní. Tentokrát sousedé blahopřáli. On opět odpověděl: „Štěstí? Neštěstí? Kdo ví?“
Později, když se rolníkův syn snažil jednoho koně zkrotit, spadl a zlomil si nohu. Všichni pokyvovali hlavami, že je to hrozné neštěstí. „Neštěstí? Štěstí? Kdo ví?“, byla opět jeho odpověď. Za pár týdnů táhlo vesnicí vojsko. Všechny schopné mladíky odvedli. Když viděli rolníkova syna se zlomenou nohou, nechali ho být. Takže to bylo štěstí? Neštěstí? Kdo ví? Všechno, co se na první pohled zdá jako zlo, může být zamaskované dobro. A všechno, co na první pohled vypadá jako dobro, může být ve skutečnosti zlo."
28.02.2024 15:28:33 cappuccinogirl
Jsme jen lidi, Lightere:-) Nedokonalí tak, že to někdy bolí nejen nás, ale i ty okolo...
29.02.2024 13:31:57 Lighter
Dokonale namyšlení "lidi" jsme...:-) neboli blbost lidská bolí, to ano.
29.02.2024 13:34:29 cappuccinogirl
Tady musím říct, že bych lidem tu dokonalost nepodsouvala ani v tom namyšlení, bo k našemu druhu tohle slůvko prostě nepatří...ale v tomhle případě je to dobře, dává nám to alespoň naději...
29.02.2024 13:44:39 Lighter
Naděje se často pokazí...a charakter lidí s ní.
29.02.2024 13:55:16 cappuccinogirl
naděje je pořád jen naděje... je to takové slovo, ktré má přesně takovou sílu, jakou mu v sobě dáš... ale charakter, to máš pravdu... jeho "pokřivení" je častá diagnóza...
29.02.2024 14:34:47 Lighter
Naděje je...a pak není. :-)
29.02.2024 14:42:28 cappuccinogirl
Naděje povšechná je pořád... naděje pro jednotlivce, ano, ta může zmizet... bohužel:-(
