Básně autora lidus
Nalezeno 64 záznamů. Zobrazuji 21-40.
výlev... omlouvám se :-)
Mrazák plnej pampelišek a levitující sob
Čtvrtek. Prostě čtvrtek.
Okamžiky, kdy křičíš "NEJSEM!", a přitom zrovna JSI víc než kdy jindy. Okamžiky, kdy slyšíš. A myslíš, že tě to roztrhá.
Perly ve vlasech mám... a nad stolem sbírku zvadlejch růží...
Všechno je tak podezřele srovnané... Filipovi
Starší věc, drobnůstka, ale víceméně vystihuje můj momentální umrtvený stav. A taky mám potřebu zase pustit něco do světa :-)
odletěli andělé a daleko je do slunovratu...
Člověk se učí na zkoušky a hlava už nefunguje.
Jarní. Nevíte, proč se ta kytka tak divně jmenuje..?
Nejhorší vězení je vlastní hlava. Pak se tím člověk prokouše a začne být rád sám. Pokud si ovšem uvědomí, k čemu ta křídla vlastně má.
Poslední den prázdnin.
...který vrátil veršům smysl. L.
Co by dělal Monet, kdyby měl fotoaparát?
Kdo tvrdí, že šedá je smutná, neumí se dívat.
Hodina mezi Mňágou a Vypsanou Fixou. Věčnost jako zamlada.
Skácel říkal, že až ustane potřeba poezie, bude svět úplně v pořádku. Ta chvíle se blíží, jen občas mě něco nutí prohlížet šuplíky. Tahle je hooodně stará. Tužka vybledla tolik, že jsem ji skoro nevyluštila.
Po revizi svých výplodů jsme zjistila, že tady zřejmě chybí sekce naivní... Každopádně díky jednomu inspirativnímu setkání přidávám další. Původně měla být rýmovaná, ale nezadařilo se. Příjemné počtení :-)
Sladkobolný povzdech. Ztráta hlavy. K.