
Jsem jako hvězda na obloze, 
které si někdo občas nevšimne, 
tam někde v dáli, 
ten bod zářící, 
který konkuruje měsíci. 
V celočerné tmě bod zářící, 
co dokonce konkuruje i Slunci, 
tam nad lesy ty přenádherné puntíky, 
které k nám září z převeliké dálky. 
Na nebi v noci jak plamínek plápolám, 
sedím vždy tiše, na jednom místě, 
hvězdy úchvatné,hvězdy úžasné, 
občas želbohu od lidí nepovšimnuté.