V temnotách mě vedla hvězda naděje a tak tu jsem a píšu deníček v básních pro vás i mě:-)
Co mě děsí je přirovnání když se žába vaří musí se ohřívat voda pomalu jinak uteče ale pomalu se uvaří, (což není dobrý pro žábu),
A tak jsem to pochopila i jinak....než ve špatném, na vše nemusí být člověk hr....
I když často mám ráda spontálnost a často píšu hned za emocí na Liter....
Radost a naděje
a duše se zahřeje
v temnotách
je hned jiskra
a už nebolí vytažená tříska
co táhla ke dnu jak kámen
a bolela probodená přímo
srdcem....
PS: Každý se léčí z tíživých věcí které si nezasloužil buďme k sobě vlídní:-)