Tvořím, protože musím. Psaní je pro mě způsob, jak přežít, jak pochopit svět kolem sebe i ten uvnitř.
Žiju s komplexní posttraumatickou stresovou poruchou (C-PTSD) a bipolární poruchou – dvěma stavy, které mě často rozkládají na kousky. Básně jsou pro mě způsobem, jak ty kousky znovu poskládat.
Moje tvorba je syrová, osobní, často bolestivá. Není to literatura pro útěk – spíš záznamy cesty, jak z temnoty hledám světlo.
Píšu pro všechny, kdo znají pocit ztráty, osamění, chaosu – i pro ty, kdo hledají slova tam, kde mlčení bolí.