Profil autora AlešValčík

Jmenuji se Aleš Valčík. Jsem slezský básník a autor dvou básnických sbírek Člověk a Člověk II. Jako každý jiný jsem měl své sny — sny, ve kterých jsem svými verši dobýval Paříž. Dnes už vím, že umění se netvoří, ale žije. A že žít umění znamená nést bolest, samotu a ticho, které se někdy zdá nekonečné.

Píšu z místa, kde se přirozeně setkávají světy. Ve svých básních mísím češtinu s polštinou, někdy i s jinými jazyky, třeba s francouzštinou. Ne proto, abych byl jiný, ale proto, že tak ke mně slova přicházejí. Jazyk vnímám jako prostor hry, hledání a otevřenosti. Některé věci se prostě nedají říct jedním jazykem.

Po dlouhých letech se vracím na literární web Libres. Vrací mě sem potřeba sdílet svou samotu — ne jako stížnost, ale jako skutečnost, která patří k mému bytí. Možná i tichá naděje, že alespoň na chvíli pocítím přijetí a že slovo nebude stát samo proti prázdnu.

V minulosti jsem publikoval především na Instagramu pod profily ales_pise_basne a jestem_człowiekiem. Dohromady mé texty četlo kolem 5500 lidí, než jsem o tyto účty přišel. Přesto věřím, že poezie nezmizí spolu s profilem, a že si vždy najde cestu k tomu, kdo je ochoten naslouchat.

Dnes jsem znovu sám. Zavřený ve svém pokoji, kde mě pozoruje samota a touha po všem krásném. Vedle psaní se věnuji i amatérské malbě. Pracuji jako speciální pedagog — v práci, která mi dává smysl, pokoru a pocit potřebnosti.

Navzdory všemu si uchovávám víru v člověka. Považuji se za humanistu. Věřím v lidskost, v křehkost, v možnost porozumění. Moje poezie není hlasitá. Je spíš tichým dotekem, pokusem zůstat člověkem v světě, který na to často zapomíná.