Profil autora Elza511

Osamělé hnízdo Marceline Desbordes-Valmorová Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou, jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou. Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem snu, překrásného snu, jejž tajím před světem. Mám ticha potřebí, teď běží o mou duši; v sebe se zavírám a nevpouštím, co ruší; a z koutku, kde i vzlyk se v ticho rozemne, slyším, jak století tu pádí kolem mne. Věk, který uhání, hřmí nad našimi prahy a s proudem unáší jak mrtvé chaluhy spoušť pocákaných slov a liché přísahy i čisté kytky jmen, jichž zvuk je srdci drahý. Jdi, duše, výš a výš až nad davy, jež minou, jak ptáče v prostoru se koupat nad krajinou. Leť výš a nepovol, až tkneš se křidélkem snu, překrásného snu, jejž tajím před světem. Přeložila Zdeňka Pavlousková Jsem hulvát v hedvábné košilce, jsem poeta brodící se stokou, jsem časem,co věčně má zpoždění,jsem básní s nedopsanou slokou.