Profil autora Lucienne Omega

Bouře Mocná bouře, vášnivá rovnice, rudá barva stékajíc. Nálada v síle, cesta bez cíle, v dáli je vidět sotva nic. Obloha temná skrytá je krása, mysl se nachází na kraji. Moc je již slabá, nechtíc být jemná, po tváři slzy stékají. Noc je ted' mladá, bouře již začíná, temnota dává sílu bleskům. Mocní se vlády, zcela beze strachu, zkřížila cestu žalu a steskům. Nechť bouře je silná a blesky k zemi padají, jako odvážné řeči rebelů. Ať hromy jsou k poslechu, ať ženou i ke strachu, ať zbydou jen duše padlých andělů. Jen rozpřáhnout ruce a čekat co bude a nechat blesky rozhořet oblohu. Ať ukáže se zlo, ať předvede schopnost, však bouře není o Bohu. Když bouře upadá, noční můry táhnou do polí, nechají po sobě jedinou známku a tou je vyšlapaná cesta, po smutku, který už nebolí. Kam zmizely? A kam vedla jejich cesta? Vědí že dobrá budoucnost je drahá. Cesta v polích již dávno zmizela, nesmyslná trajektorie -nekonečná dráha.