Výběr autora Fany

po delší době jedna lehká mini

  Když mele páté přes deváté   z toho bolí hlava život je někdy silná káva a mně klidně stačilo by laté . . .   Za foto děkuji MIRA PHOTOGR

. . .

  Líná douška   Zkrátka zvládne každou práci, ostatní jsou ulejváci, ten, tamta i tamten! Je to pravda? Ale kdeže! Jenom pilně mele pantem, a

. . .

  Třetí dveře   když  minulost tvá    znovu klepe snad s výčitkou    hledá plný bar? (jen ber kde ber)   a dnešek? ten zase spát ti nedá vždyť

Milí literští, co nejkrásnější den nového roku pro Vás všechny, ať máte každý místo, kam se můžete bez obav vracet, kde na Vás někdo čeká - domov. O tom i dnešní básničko-písnička. Přeje Fany :-)!

  Leť, ty ptáčku   Leť, ty ptáčku, za ty hory, podívej se do obory. Jak koníček, jak on má se, zda-li on se pěkně pase, podívej se do obory . .

. . .

  Dřív byla láska   dřív byla láska nebylo žádné ale a nebe bylo modré a dneska je jen namodralé . . . a dříve těmi květy   byly posypané k t

. . .

  Jsou dny   jsou dny   jejich rty jsou tiché jak dveře od kostela list osamělý s větrem tančí jenom wals  dokud se neosmělí a konečně nevzlé

. . .

  Mám já sukýnku   Mám já sukýnku červenou, nebudu já nikdy tvou ženou, nebudu já nikdy, ty falešný chlapče, nebudu já nikdy  tvou ženou . . .

. . .

  Srdcepůl   zas  tiskne se ke mně ostrou hranou tenhleten svět a slzy jsou mou domobranou tak bráním se hned přitom za oknem květ možná sta

. . .

  Jen řekni jí . . .   řekni jí ať na dobré konce věří že tisíc je cest a na tisíce dveří kam jít je jenom na ní  že slzám se často  neubrání

Minutková

  Při tomhle podzimu   ač rozum se vzpírá  s tímhle podzimem   slábne  víra . . .   však  nejsou poraženi kde zůstala  láska a cesta  a

. . .

  Douška o spěchu   Jak   zhltnout jídlo z papíru, mít lásku, co je pod míru, když bez rozmyslu strom se kácí, to se nikdy                nev

Nad tím, co vám teď chci svěřit, jsem bádal hodně dlouho . . . skupina číslo jedna . . . aha, tedy pro toho, kdo stále netuší . . . to je, mezi námi, dost psycho . . . musel by to být zázrak

  Naše vyšší JÁ aneb věřme na zázraky, dějí se . . .        Nad tím, co vám teď chci svěřit, jsem bádal hodně dlouho. Když o tom přemýšlím, bylo t

. . .

  Douška o zlu   Počkáme,  až to zlo zetlí. I psi bývají vzteklí, když bereš jim kost. Až se unaví, tak sedne si do trávy, však co neživíme,

po delší době jedna minutková

  Vzkaz pro lásku   prý láska  léčí jsme-li u dna to každý ví není třeba  vědy . . . tedy bez dlouhých řečí   Lásko  buď ne-milosrdná

. . .

  Lehce odhalená   zas  ležíš mi   na posteli básníku a nehneš ni brvou (však vím já nebyla bych  tvojí prvou)  jen mrzí mě víš že  vůbec tě

. . .

  Balada o pěkném Janíčkovi, zámecké paní a smutné lípě stoleté    Poutali, poutali Janíčka pěkného, ruce do provazů  a do želez tělo dali.  

část písničky

  Zrníčka od jahod   Rovnáme myšlenky a jsou jako ty knížky do police, jedny jsou špatný a těch dobrých pořád doufáme, že těch je jistě více . .

. . .

  Poslední slza   a měla se skvěle snad jen trochu osaměle než z její tváře k jiným vklouzla do pohárku (kde čekaly novou várku) však ta byla

. . .

  Letní snídaně   snídám tě a potom jahodu a navrch malinu to bývá drahý špás však beze stop po splínu jen přijď zítra zas . . . jak květina

. . .

  Díky Zemi   ach ty sladká jistoto! když padají stromy i lidé   vždy živí drží se pevněji  ti krmí se nadějí že cosi tu pro ně  zbyde . . .