Výběr autora Jan.jazz

Když pupence jara dívky vytasí
kluci nemaj ještě ani kraťasy
Jarní hudba dívčích stehen
rozevlaté sukně
zpěvy ptactva

Slunce za oknem
Ranní káva
Přišel den
Na chvíli se ještě
přežívá noční sen
Obvykle neobvykle prožitý
někdy

Dva tóny
tlukot srdce si přehrává
Co tvor to jiná frekvence
celá příroda kolem
to už je z těch podvojných tónů
sakr

Neboj, stejně tě miluju
Jsi moje prokletí
Když se s tebou potkám
jsem blízko dojetí
Obejmu tě
a v tom objetí

Lehký vánek
neslyšně pronikl do pokoje,
kostka ledu neklidně pohupuje se,
čeří hladinu,
kvantum myšlenek odráží se.

Tvůj poslední dotyk,
dotyk rukou odhodlanou
jako vždy
třásl celým mým tělem.
Za okny ještě šero,
šepot tvého dechu,

Už je tomu skoro rok co jsem ji po všech čertech hledal...

Ukradeným polibkem to začalo,
bez polibku to skončilo
řek jsem si už nemá cenu o tom psát,
však otázky hlodají mou duši,
s

covidové blouznění II

Do tvých plavých vlasů,
chtěl bych se vplést,
v myšlenkách tvých chtěl Tě i svést,
zvědavě bych zhůry pokukoval,
hleděl n

covidové blouznění

Obligátně kompl jsem nahodil,
svršky své odhodil
a v nahotě svého těla, ťukám do klavesnice,
slova co ze sklenice zlatavého moku

zítra to bude rok

Lusknutím prstů,
v běh se čas proměnil,
v jazz rozkoše ho přeměnil.
Rok plný zážitků nese se v mém srdci,
hlavu zahlcenou