Výběr autora Jirim

XV   V paniččině šatně na sebe hodím ten nejhuňatější ze všech jejích huňatejch kožichů a vyberu si k němu tu největší kabelku. Vůbec mi přitom neva

XIV   „Zkontrolujte pokoje pro hosty,“ z druhý strany dveří do ložnice doléhá pánovitej hlas. Je na něm něco znepokojivě ostrýho a zrnitýho. V tom,

VIII „Dělej, hovado! Zvedej se, ty svině! Slyšíš mě, ty jedna zkurvená píčo!?“ vřeští na mě jak vykastrovanej šimpanz a to prostě ani přes veškerou m

VII Venku pořád, nebo už zase zuří vánice. Nohy mám zmrzlý jako srdce úřednice, co přiděluje dávky v hmotný nouzi. Načůrám si proto trochu do pleny.

V Když teda konečně vyrazím na tu plazmu, chůze je najednou ještě náročnější dobrodružství, než kdy předtím. Je jasný, že tímhle způsobem tam prostě

Neotesané vyprávění mladého pobudy, který se kvůli své dětinské nezodpovědnosti řítí do stále větších sraček. Čím dál vyšinutější z nich většinou ovšem unikne za použití někdy až komického násilí.

I  Na papíře se to tu jmenuje V Kuní Boudě. Neonovej nápis na ulici ale do světa sebevědomě vytrubuje něco docela jinýho. Čtyři prostřední písmena to