Výběr autora kozorožka

Zvlněná je krajina mé duše
K nebi se vzpíná pohoří lásky
Rozervané údolími smutku
Protkané stržemi úzkosti Prosluněné louky štěstí

(aneb jak to tenkrát bylo)

Na počátku byla tma
a pak to prsklo.
Kdo to byl?
Byl to Bůh?
Nechce se přiznat.
Mlčí.
Jsou tu jistá podezření.
Bůh

Jsem vším Z pěny dní
z šelestu větru
z letu mraků
z přívalu deště
rodím se
znovu a znovu.
Jsem tato chvíle
polibek