Výběr autora mokryhadr

Třepotáš se kolem plamene, do hřejivé záře hledíš, jaký je asi plamen ve tvých očích, jen se nedívej z blízka, v plameni zmizíš.   Dodnes necháp

  Pohledem se vyhýbám, tvým ebenovým očím, zavíraje svoje, ať chci či ne, stejně u nich zase skončím.   Nepomůže vyhnout se ti, nepomůže nemluv

Když jsem šel večer domů

Řada lamp, kde jedna spí, v dálce nebe nočního, výbuchy barev na obloze zní.   Zastavím se pod ní, kde mě světlo neruší, zahledím se na hvězdy,

Na půdě, po zimě, našli lidé zpuchřelé, popraskané, přesto krásné, dva motýly zemřelé.   Byli blízko, těsně sebe, kousky křídel chyběly, neúpln

Nevinné se to může zdát, jeho a její přátelství, pod nohama však led tenký, citů, touhy, bláznovství.   Čím déle po něm tančíš, tím hlasitěji pr