Ach, zase jen sen…

Pohledem se vyhýbám,

tvým ebenovým očím,

zavíraje svoje, ať chci či ne,

stejně u nich zase skončím.

Nepomůže vyhnout se ti,

nepomůže nemluvit,

až všechno se zdá krásné,

tak se ze sna probudit.

Proto často bojím se,

těsně před usnutím,

že tě budu držet ve snu,

jež zmizí s procitnutím.

Vrátit se tam tuto noc,

na povel, na pomyšlení

usnout a už se nevzbudit,

do života, kde této lásky není.