Výběr autora Tobiáš Ženčák

Dychtí, plane, k plátnu se spíná Sto tisíc očí — a to naděje Na plné avenue, napjaté slunce se stmívá Spěch a krok je jako loď — a zpívá A pluje n

Vře a spal a lávy snů Ret je třes, též med, co tál Horký příboj v žilách skal Ret je touha, vášeň A žal...   Ba za ním bliká dvojí síň I v slzá

Hladí stůl A je legrační hmat, Sklíčky zkoumá svit, Jak kdyby paprsek dul — Blikal ten stůl A nepřestával být