Výběr autora Viatoorr

„Nic jsme vám neslíbili – a přesně to i dodržíme.“ Průchod čímkoli, co má v Praze vlastní jméno, si koleduje o podivnosti. Některé cesty nestačí projít, musí se přežít. Echo zažije nečekané. Na vlastní… kůži? A jestli to přežije? Hmm.

Filtr   „To je vono?“ Komandér stál vedle Bivoje, ruce v kapsách, jako by komentoval předpověď počasí, a ne začátek nejpodivnější etapy dne. Možn

Kulatiny. Díl 20 !!! To se hodí představit hotovou legendu... Děkuji každému a všem, kteří si čtou.

Ash nás zaparkovala v jednom z těch vybydlených baráků hned opodál. Prý: „pod svícnem bývá tma.“ A tentokrát měla pravdu.
Barák měl celkem prosto

Ouch...trvalo to. Narazil jsem na nějakou kreativní zeď a ne a ne se přes ní dostat. Ani podlézt. Ani obejít. Musel jsem se neostříhaným nehtem proškrábat skrz. Šlo to blbě :D Zeď je zamnou, díl 19 na stole. Nikdy bych neřekl, že toho napíšu tolik.

„Myslím, že budeme mít společnost,“ zašeptala jsem Komandérovi do ucha jako dobrá víla.
„Myslíš zbytek hospody?“ zabručel, když přecházel k Ash.

Praha... město zamlžených tváří a elektrického šepotu. V putyce plné kouře, piva a konspirací o Fabišalovi, se naše trojice dozvídá, že nad městem nebdí zákon, ale tři údajně čarodějnice, jménem Kazi, Teta a Libuše. A lidi v hospodě nekecaj, ne?

U STARÝHO NAPĚŤÁKU

Hospoda bzučela jako mucholapka s čerstvě chycenou masařkou.
Nebyla plná, ale panovalo v ní napětí. Místní se hrbil

V mlze se dá najít spousta věcí – to už víme. Jednorožce na dodávce, nápisy, co by nedávaly smysl ani ve volebním spotu. Ale když mlha konečně povolila, ukázala nám něco ještě...většího.

TA ZATRACENÁ ČERVENÁ

Jako první se ozval Komandér. Blázen. „Tak budeme o tom mluvit, nebo ne?“ „Já bych to nedělala,“ varovala jsem h

Cestu trojice mlhou přeruší ztracená sestra s úsměvem z reklamního spotu a úmysly skrytými v jiskrách. Echo – Typ E, Ash – Typ A. A Komandér? Najednou jen lidská menšina.

     NA HRANICI MLHY   Komandéra probudil prudký otřes vozidla. Tak silný, že narazil hlavou do stropu. Byla jsem si jistá, že to Ash udělala schvál

Poslední setkání si vybírá svou daň. Cesta se drolí pod koly a stíny se míhají příliš blízko. Co venku čeká tentokrát? Vypustila snad Červená svého mazlíčka?

Šepot nového druhu    Mlha nezmizela. Jen řídla – pomalu, jako lítost, která nikdy zcela neodchází.  Cesta se táhla vpřed, popraskaná a bledá pod p

V zabavené dodávce ČEZ se naše trojice řítí krajinou. Ne tam, kam by chtěli – ale aspoň někam. Cesty mizí, značky píší nesmysly, a mapy selhávají. Tam, kde měla být vesnice, není nic. A tam, kde by nemělo být nic, je vesnice. A tam to žije. B)

TOHLE JE METAL DETEKTOR    Ukradený servisní vůz ČEZ rachotil po rozpraskané cestě, jeho oranžovo-bílá karoserie zářila do šedi pustin jako výstražn

Jubilejní desátá část! Echo je konečně plně nabitá, září jako nikdy předtím. Ash se naopak vybije, když ČEZ Servisní Zásahová Jednotka dorazí s formuláři, megafonem a trestnými body. Držte si své tarify!

INSPEKCE    BZZZZT… BZT…  „Op… kurv…“  „Určitě víš, co děláš?“ zeptala jsem se, tónem, který by klidně dokázal shodit omítku. Odhrnula jsem si z o

V hlubinách se skrývá zdroj energie…mimo jiné. Komandér se bojí všeho, Ash ničeho, a Echo má víc sarkasmu než baterie. Co nejhoršího by se mohlo stát? Zeptejte se jich cestou ven. A děkuji za přízeň, zvládli jste/jsme to opravdu daleko :)

  ENERGIE Z HLUBIN    Vzduch se změnil v momentě, kdy jsme dorazili ke schodišti. A ne k lepšímu.  Byl těžký, lepkavý na jazyku. Nepohnul se snad

V opuštěné stanici bliká červené nouzové světlo, odráží se v mokré podlaze a Temnotě se to nelíbí. Každý krok zní hlasitěji než ten předchozí a ze tmy se vrací víc zvuků, než by mělo. Echo slábne… a otázkou je, jestli bude dost odvahy ji zachránit.

  Do temnoty, jak jinak.    Vyrazili jsme hned poté.  Slov už nebylo zapotřebí. Oheň dávno dohořel a ta podivná atmosféra, která u něj vznikla,

A tak se probouzí – bouře bez jména, ticho bez míru, čepel bez váhání. Kam ji to táhne? To sama netuší. Jen prach se zvedá zas realitu naruší. Její pohled – ostrý, že mlátí systémem, před ním i absurdita utíká za Ivanou s problémem.

Nevěděla, kde je. Ani proč. Vzpomínky neměla žádné. Místo nemělo jméno, nikde žádné cedule. Jen sluncem popraskaná zem a vzdálené ozvěny větru, k

Další díl pokřiveného dění v absurdnich Čechách. Pokračování snahy o sepsání příběhu, který mi generuje grafická karta v mé hlavě. Předem děkuji každému čtenáři, který se tím prokouše a postoupí příběhem semnou, s nimi.

Protokoly pustiny   „Komandére!!!”

Nepanikařil. Jen znovu sáhl do batohu. Chvíli se v něm přehraboval a já šílela každou nafukují

Pokračování prvního dílu. Stále je to absurdní, nesmyslné a psané začátečníkem. Dál mě to baví a když to bude bavit byť i jediného z vás, tak budu rád a vyhlásím úspěch. Nový, malý autor. Stará země. Divná budoucnost. Čtěte, pokud se nebojíte razítek.

  Znovu jsme se vynořili v Liberci.
Ale... na jihu.
Blíž k okraji než kdy dřív. Budovy byly jen kostry. Realita je ještě nestihla dorazit

Příběh který se mi zrodil v hlavě a nedá mi spát. Obsahuje sarkasmus, absurdní logiku a nestabilní realitu. Je to má první práce, češtinář moc nejsem - nebude to tudíž žádná sláva. Určitě je to ale lepší než většina českých seriálů proto jsem se odvážil..

Prolog    Svět se nakonec opravdu změnil.  Hodně z nás to tušilo. Jen jsme nevěděli, jak se to stane. Zlatý věk nemohl vydržet věčně. Měli jsme v