Jiskřička

Zablesk tvých očí
protnulo slunce
zářivé hnědé duhové kamínky
projasnili mé šedé mraky nade mnou
vybledly jedním pohledem

úsměv podtrhnul to teplo co mě zahřálo
a dotklo někde uvnitř
já něco cítím?
vždyť uvnitř musí být sopečná krajina...

modrý puntikovaný šátek dokonal mé odzbrojení
jsi z jiné planety...
cizinko zatoulaná
dýchám s hluboka

rozhovor plynul tak přirozeně
otevřenost se zrcadlila
cesta ubíhala
vlak snad letěl...

konečná,vystupte prosím!

ze spěchu se omezily kroky na klus
přání hezkých dnů
naznačil konec našich cest

tak zase někdy .......
jiskřičko