Nečekané přátelství

Anotace: Tento příběh je úvodem knihy, kterou píšu společně se svou dcerou. Knihy miluje a ve chvíli, kdy vymyslela vlastní planetu a její obyvatele, bylo naprosto jasné, že musíme začít psát.

Když podíváte se v noci na nebe, 

Nedivte se, kolik hvězd tam nad vámi je. 

Nejsou to jenom hvězdy, ale i planety 

A právě na nich se mohou tvořit různé životy. 

Na jedné planetě daleko za sluncem, 

Se nachází planeta, kvůli které tu jsem. 

Je sice celkem velká, přesto nikdo z vás o ní neví, 

Proto musíte poslouchat tuto knihu po setmění. 

Tam tou dobou totiž slunce vychází, 

a vám do této knihy písmenka jakoby sama přichází. 

Jsem víla, která vám chce příběh vyprávět,  

o dvou dívkách, které mají v žilách dračí krev. 

Pocházím z této krásné a pohádkové planety, 

Odkud mě zlá víla vyhnala před lety. 

Chtěla si z draků udělat armádu, 

Proto postavila jsem se na jejich obranu. 

Je silnější než já a svého dosáhla, 

Když zlomením mé hůlky jednoduše vyhrála. 

...

Sedím tu teď na vysokém dubu 

a přemýšlím, jak dlouho tady ještě budu. 

Nikoho tu neznám a řeči nerozumím, 

Bojím se tu poletovat,  

i když tak skvěle to umím. 

Vysocí lidé jako by mě neviděli, 

Malí jako by ve mně ani věřit neměli. 

Zpomalte už prosím na chvilku, 

Ať mohu si s vámi promluvit vteřinku. 

Jsem malá, smutná a mám strach, 

Co když se naše planeta obrátí v prach? 

Zlá víla ublížit chce všem, 

Kdo nesouhlasí s jejím názorem. 

Začalo se stmívat a sluníčko zapadá, 

Většina malých se ke spánku ukládá. 

Dívám se do okna naproti stromu, 

Kde celý den sedím a hledám v něm oporu. 

Jedna velká malou do postýlky uložila, 

Na peřinu se vedle ní posadila. 

Začala číst hezkou pohádku, 

Jak zvířátka obývala jednu zahrádku. 

Víly v ní hrály důležitou roli 

a zachraňovaly jejich zahradu před netvory. 

Jak tady tak sedím a dovnitř se dívám, 

Uvědomuji si, že pomalu usínám. 

Naštěstí maminka odchází, konečně 

A díky tomu se mohu dostat bezpečně 

Tam, kam chodím každou noc spát, 

popřát roztomilé dívence krásné sny si nechat zdát. 

Lehám si do postýlky pro panenky, 

A usínám vedle Barbie-Lenky. 

Po chvíli spánku mi světlo oči otevírá, 

Ta dívka sedí na posteli a mým směrem se dívá. 

Lampička u postele, lehké světlo vydává 

Najednou vidím, jak mi hrneček s vodou podává. 

“Promiň v hrnečku je vody moc, 

Stačí mi kapička na celou noc.” 

Sice stejnou řečí nemluvíme, 

Ale přesto už si rozumíme. 

Stali se z nás dobré kamarádky, 

A společně teď sepisujeme tyhle řádky. 

Tento příběh, který vám budu vyprávět, 

Zní jako pohádka, ale je to pouze jiná planeta a na ní jiný svět.