V šedém dýmu stojí němý,
vykřičený dům.
Jeho šedobílé stěny,
patří nahým obrysům.
Tam si ženy nesvazují vlasy,
padají jim do očí.
Rozpustilé mládí za ně tasí,
nestydí se,rozkročí.
Těch stenů ženských,
mužských kroků stop,
Co objetí mileneckých,
bez jehel všech sladkých slov.
Slov, kterých si zde málo cení,
S emocemi, jež donuceny vzplát,
ty ženy v prázdné schránky mění,
těm mužům pro potěchu snad.