Úryvky

Anotace: Krátké, existenciálně laděné fragmenty zachycují únavu, hledání vnitřního klidu i pochybnosti o pravdě, důvěře a spravedlnosti života. Básně v několika úsporných obrazech otevírají otázky smyslu, času a lidské křehkosti.

Sbírka: Prokletá báseň

PADÁM
sil málo mám
a nejde to dál...

___

Sedím ve tmě,
s očima zavřenýma,
ale i tak se nebojím.

Teprve teď našel jsem
klid, rozvahu a mír.

___

Proč týden trvá dlouho tak,
ale jeho konec rychlý je?
Proč tuha v tužce se láme,
když tužka na zem padá?

Proč zdá se mi,
že vydím všude lež?
Vždyť nikdo nepravdu nemluví,
všichni pravdu mluví.

Že snad paranoidní jsem
a lidem nevěřím,
pouze těm nejbližším...

___

Proč život tak dlouho trvat musí?
Nestačí snad jen do doby,
kdy dojde ti,
že nebude už lepší?

K čemu je nalhávat si,
že život je spravedlivý,
přitom nebyl nikdy...