CHALOUPKA (Hororová Balada)

CHALOUPKA (Hororová Balada)

Anotace: Jedna z mých balad. Ano mám rád K.J.Erbena, toto je jedna z více balad, z období, kdy jsem byl doslova fascinován Kyticí, tak jsem se pokoušel o napsání vlastních balad v podobném stylu, snad se bude líbit.

Opuštěné stavení

CHALOUPKA

Cupitala nožky ladné
Halíc se do purpurového šátku
Jeden krůček, druhý krůček
Už za chvíli, jen chvilku
Uzřím moji rodnou chaloupku
Už jen jeden malý skok
Žab skřeku malý potůček
Pak hopsa přes zelenou louku

Jen malý stín se mihl
Toť ty větve, ach jak škrábou, kousají
Jako živé, hadů doupě
Zraňují to čisté mladé poupě
Už jen kousíček a bude tam
Spěchá matička jí stoná
S bylinami od lesní panny
Prý silice, mocná, průzrakem vonná

 

Dveře vrznou, skřípají
Matička vítá, oči radostí jí plají
Sama s dcerou zůstala
Muže statného ve vzpomínkách uchovala
Za chaloupkou v žalu křížem pochovala
Rychle matičce tu meducínu podala
S těžkým vzdechem, dechem umrlčím
Už se klíží oči

 

Dcerka naklepává polštáře
Pára syčí od hrnce, další obklady
Maso staženého srnce
Nic naplat modře barví se jí líc
Za oknem ohlašuje umíráček
Tajemný ten stín, lesní pán, sýc

 

Dcera strachem taky bledne
K posteli matičky si sedne
Ruce, kosti klepou
Zima, mráz, žádné léky, nic nedovedou

 

Na dveře-buch buch buch
Až v hrdle sevře se ta tíseň
Ozývá se mrtvolná píseň
Jezdec temný, kočár, kola sviští
A za oknem se cosi blyští...

 

Ach ne, to kosa je!

 

smrt za oknem

Jak se naklepává a ostří

Do morku kostí zarývá se
Silueta, už se vyjasňuje, kostří!
Z pláště vystupuje, stále buší
Matka její už to tuší

 

Rychle pospěš!
Kladívko a hřebíky
Ještě komín utěsnit
Zatlouká ty okenice a dveře zpuchřelé

 

Obchází a zase buší, dožaduje
Ta tíseň a strach!
Jak nad hřbitovem když je právě noc
Vstupu dále, ona stále dožaduje
Ty najivko, nelze zlomit její moc!
Kroky klapou, kosti skřípají
Mrazem vzdoru, ledu krůpěje
Temná koněspřežka, hřebci dupou, hřímají
Nádech, výdech, zachroptění
Přešlapuje stále buší, potichu si kleje
Hrůza děsu dcery kruté úpění

 

Otočíce se, slyše posledního vzdechu
Ta duchna už se nezvedá
Matičko to ne!!
Dveře v bázni pustíce, běží k loži matky své
Touhle chybou osudnou
Sama jí ji předáJako hadí víno psí, už se pnou

 

Němé kroky
Ona ví co hledá
Do pokoje vchází
Bez lítosti
Jako němý vzdech pluje k nešťastnici
S postrádáním boží milosti
Jen to ostří září jako luna

 

Vzpíná dcera ruce své a prosí
Křížek v dlani svírá
Zatímco trávu ona kosí
Sčítá každé stéblo
Důlky propadlého pohledu a přesto zírá
Když poslední naděje v duší zmírá

 

Jako závan ledového vřísknutí
To kosy blýsknutí
A pak ticho, konec
Jen už v dálce zvoní zvonec
A průvod kráčí, rakev nesou
Dcera k hrobu pokleká
Nad chalupu havrani se v mlze snesou
Na Boha se v žalu vzteká

 

Dcera nešťastná
Sama v chaloupce teď sedí
Do nicoty jenom hledí
Chřadne, slábne jejích duch

 

Náhodný to poutník do chalupy vešel
Cítí, je tu divný vzduch
To to hejno divých much
Křižuje se v němé hrůze

 

V loži leží tu jak přízrak
Jako němý lidský vrak
Ústa v děsu samoty
Vlasy rozevláté na té lebce
Svírají ho mrákoty

 

Rodina je zase spolu
Hodují a radují se
U jednoho stolu
Za chalupou kříže stojí
Už jsou celkem tři

 

Možná časem
To místo s hrůzy své
Se zhojí

tři kříže

 

 

Autor Miron25, 04.02.2017
Přečteno 490x
Tipy 5 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: Frr, PetrPetr, Isabella Monvoisin, Iva Husárková
ikonka Komentáře (1)
ikonka Komentujících (1)

Komentáře

Jsem se lekla, když jsem se podívala z okna... krásně morbidní. Líbí. :-))

04.02.2017 08:14:12 | Iva Husárkováreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.4 | Facebook, Twitter