Vigilie

Jednoho večera bušili na dveře

ve snaze společné uniknout vánici.

Sešli se postupně v broumovském klášteře

andělé, démoni, nevinní, hříšníci.

 

Nebohá! Nevíš, co velkého tě čeká –

možná dostihne tě brzy tíha viny?

Zvíš, kdy bolesti je příliš na člověka,

anebo tvůj kříž ponese někdo jiný?

 

Šlechtična v ústrety s démonem jde boji.

Jiná zatím splétá pavučiny lživé.

Pak slovo upřímné staré rány zhojí,

co mrtvým bylo zas dýchá jako živé.

 

Zpěv svatý rozléhá se chrámovou lodí.

Ve světle svící jsou všechny tváře jiné.

A v srdcích některých pomalu se rodí

myšlenka, co možná jednou bude činem.

 

Náhle ruka bratra pevně svírá druhou,

když spatří za oknem jak cosi vrhá stín.

Výkřiky hrůzy tu splétají se s touhou

utéct a schovat se pod křídlem andělským.

 

Jestliže poznáš, že peklo jsou ti druzí,

zvol si tu nejmoudřejší ze všech cest,

po letech zmaru co točíš se tu v kruzích,

až zazní poslední “Ite, missa est.”