A ty jsi oči své sklopila dolů

Pomalým houpavým pohybem,
nese se k zemi mrtvý list.
Stalo se nepsaným pravidlem,
že dnes nejsem si ničím jist.

Tvé oči do zlata zbarveny podzimem,
sledují ten pohyb houpavý.
Lesknou se a září zločinem,
zrcadlí mé i tvé obavy.

Stojím tam sám i když jsme tam spolu,
a ty jsi oči své sklopila dolů.

Chci podat ti ruku
však do prázdna tápu,
chci zbavit se hluku,
a myslím že chápu.

Ve studené mlze mi čím dál víc mizíš,
že prý co zasel jsi právě teď sklízíš.

A když si vzpomenem na hromadu sporů,
oba dva sklopíme své oči dolů.