Lucerny

Neříkej nic...
jen pohledem mě zasaď do nebe
Tam, kde se ticho bojí šeptat jméno
Neříkej nic...
jen nastav rameno
ať mohu položit
těžkou hlavu
a odložit
únavu
vždyť víš že miluji jen tebe
jen ať tvá dlaň mé rány obejme
Ať zůstane i ve tmě...

[
Já vím, jak bolí,
když láska ztichne v kostech,
a proud vášně utlumí
můj horký dech...
a stejně tě slyším
Z každé slzy poznám pravdu bez soudu
a s tebou tu budu
svým nejčistším
svědomím
stejně vím,
jednou ledy prolomím

[
Možná jsme jen dvě zbloudilé lucerny
ve větru,
Ale jdeme ke světlu
nikdy úplně nezmizí cit
ukrytý v nejhlubším nitru
i když je neviditelný
je plný
Když srdce bijí jinak,
moře stejně nakonec
sladí vlny
neznamená to
jít pryč
jen nový pokus
otočit klíč
a rytmus....

a to je víc než dost
i když to občas bolí
obyčejnost je
kostel s vírou
víc než chrám ze zlata
a my stavíme most
ne pro dokonalost
ale pro opravdovost
i když mě to někdy zlomí

vím že s tebou
jsem nejvíc bohatá