Příběh, který nese slovo ráj

Podzim byl již na dosah
a slunce ještě hřálo
za veškerým tím světem
se nesl pro oko ukrytý
láskyplný klid
a ten klid hrál píseň
posledních chvil milenců.

Tulák, stopař, snílek a básník
pohlcen krásou po svém boku
kreslil si víly
do zápisníku mezi verše
kam vtiskával lásku
kterou se snažil
neúspěšně popsat slovy.

Tulačka, stopařka, bojovnice a věčná múza
přes nepraktičnost básníkovu
fascinována jeho existencí
odejít či zůstat?
Na věky se rozplynout
putovat a čekat
co všechno ještě vlastně může přijít
a bude odkryto.

Temný asfalt se nebojí
temný asfalt dává dary
ničí strach muže
a ničí strach ženy
svátost automobilu
vpouští do svých útrob
jemné propojení milenců
a žehná známým hlasem.

,, Kdo by to byl řekl,
že zrovna vás dva potkám,
spolu, zářící
a plné něčeho
co jest i přes svou prchlivost
naprosto nenahraditelné.“

Automobil s dobrým mužem se vzdálil
a zůstali jen oni dva
slunce vysoko nad obzorem
písečná pláž
a voda zvoucí ke společné koupeli.

Utichl hlas silnice
města zůstala daleko
a do ničeho nezasahovala
lidé, co tu snad
i před pár okamžiky byli
tiše zmizeli
vše to co zde zůstalo
bylo tiché a intimní.

Ona nahá odkrytá
a křehce zvoucí do vyprávění
jež se ponese dlouhé roky
vstupuje do vody
a hladina maluje
blízkost i odloučení.

,, Nečekej přeci na nic
voda tě volá jménem
chladí, ale neublíží
pojď blíž
drž mě za ruce
celý svět se dnes roztáčí.“

On odkládá vše
větrem je hýčkáno jeho tělo
a vodou křtěna jeho touha
konečně se dotýká jejích dlaní
konečně hladí polibky
vše, co by snad chtěla vyslovit
chvěje se a miluje
vše co prožil doposud
zdá se tak bezvýznamné.

,, Tvá skutečnost
tvá jedinečná opravdovost
je daleko větším kouzlem
než veškerá magie
co kdy byla vepsána do snů i knih,
celý svět se roztáčí
jen něco v nás zůstane v nepohybu
věčně existující.“

Očištěni touto živou vodou
odešli společně k lesu
šaty v baťůžcích
doprovázeni právě se probouzející lunou
nic nemohlo být tak něžné
jako tento okamžik.

Pavučina zranitelnosti
se rozprostřela po měkké trávě
na níž se snášela první noční vlhkost
nedaleké stromy se stali svědky aktu
při kterém se nepochybuje
je čas umírat i žít
vše se to odehrává v jeden jediný okamžik
Vědomí Existence Blaho
milenci nelžou
milenci tu jsou jen teď.

Souznění bytostí nemohlo být snad nikdy blíže
šeptají jejich dychtivé rty
v rytmu se sbližují srdce
a perkusní vášeň se dotýká jemného potu
jazyky sní i koštují
dech se spojil v jediný zpěv pozemského bytí
a vrchol celé této pobožnosti
již nikdy nebude
od života oddělen.

Vše co přišlo
zůstane věčné,
vše co odešlo
zůstane věčné.

Nocí touto pokřtěni
odešli změněni
každý po jiné cestě
na oko cizí
však v podstatě nejryzejší
od nepaměti provázaní
dotekem jednoty
propletením rukou.

Bylo těžké přijmout odloučení tělesné
odloučení milenecké lásky bylo ovšem nutné
aby se tento cit
přes počáteční povrchnosti
skutečně transformoval
a přišel o veškeré hranice
nic tu není
co by se dalo očekávat
či ukrást pro sebe
Nepochybuj Nevlastni
to vše je třeba odložit pro vstup do univerza
to teprve potom přijde Láska
to teprve potom budeme skutečně milovat.

Až odloučení muže a ženy
ztratí veškerou hořkost
i radost jen pro sebe ukradenou
až se toto ztratí
a ani žádné odloučení nebude vysloveno
až vše zmizí v nemyšlení
bez formy i s formou
pak teprve bude to
co jsme se pokusili nazvati Láskou
navěky odkryto a zpečetěno.

Nalezení je blízko
písně se opět probouzejí za naším zrakem
vystoupejme na vrchol zeleného kopce
on a ona
příběh který nese slovo
RÁJ.


15.9.2025
Tábor
- Inspirováno událostmi, jež se odehráli
před devíti lety a nikdy nezemřeli.