No tak usměj se!

Slunce je teď v závoji šedivého nebe
A král plný starostí, co síly mu bere

Ale slavíci zpívají a růže kvetou
No tak usměj se, princezno!

Tvůj smutek a žal je prázdný rám obrazu
Jak zrcadlo bez tváře se stínem v odrazu

Dnes slaví se tvé zrození po osmnácté již
A ty zamykáš do skřínky své radostné vzpomínky

Proč Princezno? Proč?

Doktoři! Kouzelníci!
Všemožní blázni! Hudebníci!
Rozesmějte bledou tvář, co ztratila svatozář

Ona sedí s pláčem tiše
Dívá se
Však nesměje se

Šašek ten ti bude darem
Snad poradí si s tím tvým zmarem

Tak usměj se princezno!

Šašek tropí hlouposti
Je výsměchem společnosti
Každý se směje až tváře hoří
Když šašek se slzám smíchem dvoří

Hloupá šašku tvoje snaha
Nic z toho jí netěší
Tahle věčně smutná dcera
I rolničky tvé utiší

Za každou slzu
Hlava tvá padá
A každý úsměv křídla ti dává

No tak usměj se, princezno!

Tři východy slunce
a tři jeho západy
Bez svitu naděje
Bez změny nálady

A šaška už vedou k šibenici
Už nespatří večernici

No tak usměj se ty srdce z ledu!
Ty bezcitná princezno!

Ach rolničko veselá
Snad v nebi úsměv znají
A ty tváři kamenná
Kdo smutku tě zbaví?

Jeden krok
Druhý krok
Třetí už není
Šašek náhle zakopl
A všichni se smějí

Hloupé smát se pádům druhých
Ale směje i šašek sám
Když v posledních chvílích vidí
Koho pádem rozesmál

Princeznin smích rozbil tvé okovy
Šašek se nehoupá šašek je veselý

Tak usměj se, člověče!