Ta

 

Útrpnou větou popálené

hrdlo pro věnec kamenů

obešla třikrát za poledne

kam šlápla, postavili dům

 

co dohoří

jako by nevzplálo

závrať je v pohoří

díky jsou za málo

 

v hromničních zakříženích 

cín cích už zhas

sehnutou travou

křižuje se kraj

a ohromená stavení

drancuje věžní bríza :

 

Obětuješ Izáka, sestro? 

V mletém skle stojíš

Pro Charybdu Skyllu přehlédlas

Z pítek už po tři dny

teče krev

 

Ptáš se :

se zastřiženými letkami ?

Ano  ! Už bylo ráno

a stále padala

ale dole, dole  docela nic  ! 

 

 

No, nestihli ji pojmenovat

neměla v sobě nic lidského

ale všichni hned věděli

co je zač

( ještě dýchala), 

ale žádný

kde ji hledat

 

Však dodnes vídat zvířata

kterak ji

na neznámém místě skládají

ač hladová, z lásky

z jejího těla nevezmou

 

Prosím, nechte je být

jen za dveře

misku s kuropěnou vodou

postavte  .  .  . 

 

 

Slyšíte, 

jak pijí  ?