Jaro

Sedím na zelené louce
Sukně omotaná kolem pasu
Snažím se z ní vinouce
Když v tom spatřím tebe
Stojíš v dáli jak rozechvěná pampeliška
Bez duše, bez pocitu lásky
A já zarmoucená sedíc na zelené louce
Kdy ty stavy přichází zas a zas
Přichází pomalu ale bolí víc než kůl do zad
Potřebuju se smát, milovat ale takhle to dal nejde
Potřebuju klid od života nebaví mě žít, baví mě milovat
Dávit se v té poděláné lásce, která člověku stejně nic nepřinese
Pamatuješ, kdy jsi mi dal první kytku?
Voněla stejně jako ty, tak čistě
A já dopošívám poslední nitku
Z tvé nové košile, kterou ti už nikdy nedám