Jupiterova balada

Král nadpozemské moci,

Země stala se mi nocí.

Byl jsem velký, sám,

v jasu slunce jsem stál.

 

Však ztratil jsem ji jednou —

všichni kvůli mně zahynou.

Stal jsem se krutým bohem,

nikdo mě nezastaví. Sbohem.

 

Však nejhorší je vina:

že trpí — to je moje cena.

Horší než smrt

je zapomnění,

život v utrpení…

 

Jupiter je nyní sám – jako živá duše planety ve sluneční soustavě.

Když spatří úkaz, který vznikl z lásky Venuše k Hvězdáři, pochopí, že i on musí najít svůj účel v prázdném světě. A tak sestupuje zpět mezi lidi, na Zemi, aby se naučil žít.

Na Zemi, pod jménem Verner, potkává dívku Avu, která ho přitahuje způsobem, jemu dosud neznámým.

Když jí poprvé zachrání život, uvědomí si, že Ava není jen člověk.

Společně se vydávají na cestu po Zemi i vesmíru, aby odhalili pravdu o bozích, planetách a rovnováze, která drží svět pohromadě.

Verner je však nejchladnější bytostí ve vesmíru. Je zvyklý držet, ovládat, vlastnit.

S Avou to však nejde. Pokud mu na ní má záležet, musí se vzdát svého božství.

Ava postupně zjišťuje, že není krutý proto, jaký je –

ale proto, že kdysi miloval a ztratil.