Pocítila sem že žiju

Andělíčku můj Strážnicku

pocítila sem tvou sílu

pocítila sem že žiju včera s Maruškou dobrodružnou

kamarádkou

klouzali jsme se s kopce po zadku já v kabátě ona v bundě jeli sme dolů s kopce spolu

nejdřív sem po čtyřech vyšplhala na tu sněhovou horu

klouzali boty v sněhovém ledu

nevzdali sme to

a pak sme jeli

jeli jsme dolu

Je jediná s níž jedu kamarádka 

nejdůležitější 

můj tep v krvi

moje souznění když padám k zemi

jeli sme já si rozedrala si své pěsti jak sem

chtěla ještě rychleji a dodávala rychlosti svými pěsti na zmrzlém sněhu

všímla si já ani neřešila trochu ty krve

ona ano 

řekla mi 

Dam ti doma srdce z perníku

překvapila mě velmi

ty jo má Maruška

I lowe

Já byla strhana a unavena

já zemřela málem v mém krásném hrobě 

kde je to nejcennější mě dítě i manžel

já zemrela málem v tom krásném 

 hrobě

nebejt ji je po mě.

Ono je krásné mít manžela a dítě ale nebejt ji a dědy a babičky co hlídali 

vnuka 

je po mě tak vděčná si strašně za ně.