Jsou dny

Jsou dny

Jsou dny, kdy se člověk

probudí a ví, že jeho

duše šla spát nikam

jinam než do jiné dimenze,

na jiný svět, na druhou

stranu duše – do samé

zákruty bolesti.

Někam tam, kde světlo

nechodí, kde i myšlenka

bolí, kde peklo pálí,

co není zahořklost.

Ale i po letech – proč?

Říkáme si: osud,

snad vina, nepochopení,

nebo snad ztráta

samého já, ztráta

samé identity.

Pš, pš, pš…

snad opuštění.