Noc na Karlštějně

Obraz prvý-Bál  

 

• Královský hrad - Bál 

• Bál instrumentál 

  

Královna Eliška:  

Žena je píseň růže, [tajemně] 

zmírá-li, žízní uvadá, [smutně s povzdechem] 

osudem vržená v osamění [smutně] 

je žena vladařova, {položit dlaň na srdce/ ukázat na sebe} 

být stínem svého muže, [nadějně] / vstát a jít k obrazu muže, ukázat na něj/ 

smět provázet jej v zahradách, /rozejít se k oknu, ukázat k zahradám/ 

přivítat v dlaních kuropění, {ukázat prázdné dlaně} /jít před diváky/ 

po svatbě nitro smutek vzdouvá [smutně] {upřený pohled na diváky} 

  

  

Ovka:/přichází ke královně, snaží se ji odvést a usadit/ 

Paní má zadrž, prosím slova [konejšivě] 

jež žalem probořila hráze, {pohladit královnu po tváři/ otřít jí slzy kapesníčkem} 

náš král je zaneprázdněn zcela, [hrdě] /ukázat na obraz/ 

koruna muka vladaře, [soucitně] 

Tys moudrá, uvážlivá žena, [konejšivě] /odvádět královnu k židli/ 

on lidu slouží v odvaze, [hrdě k obrazu] 

sám rám daný obrazem, 

v nitru pokorou jsi znělá, [konejšivě] /česat královně vlasy/ 

slib lásky prsten z oltáře. [naléhavě] /královna hledí na prsten, otáčí jím na prstě/ 

  

Eliška: 

Miluji, doufám, teskním znova, [odhodlaně s gradací/konec smutně] /napřímit zrak k divákům, zvedat se ze židle/ 

od sebe dálkou půle luny, [smutně]{natáhnou ruce v prázdném uchopení/bloudit} 

jsme roztrženi v tětivách, {ruka zlehka padá do prázdna} 

pro lásku pýcha na kolenou, [odhodlaně] 

kdo miluje ten v sobě koná, /jít k divákům/ 

ten rozezní i prasklé struny /jako by se objímala-ruce na prsou a lehce se zhoupnout v bocích/ 

tam v karlštejnských komnatách [zasněně] {ukázat do dálky do zahrad} 

si hvězdy naše k nohám padnou. [nadějně] {pohlédnou zpříma na diváky} 

  

Ovka: 

Zdi Karlštejnské hradby Tobě, [varovně] /zastoupit královně cestu/ 

tam nevkročily nohy žen, 

zde panovník dlí v modlitbách [obdivně k panovníkovi v dálce] 

obklopen věrnou družinou, 

teskno-li budiž, - blíže sobě [konejšivě] /doprovodit k oknu/ 

hrad Karlík nedaleko jen, 

setkání zvoní v podkovách 

tam v pestrých lukách za branou. /ukázat směrem do dáli/ 

 

Obraz druhý-Práce 

  

• Hrad Karlštejn:  

• práce  

• Píseň: Muži nejvíc sluší solo 

  

Purkrabí: 

[rozčileně/křičet] Tady se jednou něco stane, 

tady to nedopadne dobře, 

[s povzdechem] bez péče vlídné ženy hrad úpí,  

[přísně] podívejte se na sebe pane Pešku,  

kalhoty máte potrhané, 

jste špinavý jako zvíře 

a chlapi jsou jako mršiny pro supy. 

[nedočkavě] Jaké je hlášení k dnešku?  

  

  

Šenk Pešek: 

/v pozoru/ [rozrušeně] Už se něco stalo pane Purkrabí,  

{ukazuje na Ambrože a zbrojíře} Ambrož se dvěma zbrojíři pomáhali v kuchyni, 

/Otočit se směrem k divákům/ [rezignovaně] namísto vaření došlo k hašení kuchyně i mlýna 

kaše se vznítila plamenem a nebýt děravých kádí, 

byly by značné problémy  

kuchyň by lehla popelem v pravém poledni, 

/ukázat na Břeňka/ [nevěřícně] Břeněk ztratil jehlu a hledá ji stále v kupce sena,  

[konstatování] právě se pouštěl do šití našich gatí. 

  

[slavnostně] Před tím však přišil pentle na královskou korouhev, 

[s povzdechem] no a hned je zase odpáral, stříhal je z košil 

[nadšeně] a mladý pan Zajíc z Dobříše vynalezl mandl 

[rezignovaně] a málem na něm přišel o ruku, 

chlapi se postaraj leda tak o dobře chlazenou lahev, 

když jsem je řádně pokáral, byl bych se umyl, 

[rozčileně] v kádích jsou stále díry, je to švindl, 

ani ty kádě už nemají záruku. 

  

  

Purkrabí:  

[s povzdechem, rezignovaně] Zadrž, pane Pešku, nemuč starého muže,/Pešek naslouchá v pozoru/ 

[se zájmem] pověz mi upřímně, dobře-li  postaráno o milého hosta 

a jeho věrnou družinu, 

[zvědavě] čím zdá se jim náš hrad, 

zda v pokojích sní čerstvé růže, 

[slavnostně] nechť sídlit zde jest pro ně pocta 

[se zájmem] a program šitý na míru 

zda netíží je hlad? 

  

• Před kaplí 

Pešek: 

[slavnostně] K jeho milosti králi Petrovi cyperskému  

přibyl společník vévoda bavorský Štěpán 

[odkašle si, důležitě] s družinou bez fraucimorů, jak se sluší na zdejší poměry, 

dbaje zákazu vstupu jakýchkoliv žen vezdejším zdem, 

[spokojeně] právě šli cestou k příkopu hradnímu, 

[výsměšně] zpívají naivně tamním ukrytým ženám, 

[spokojeně] obdivují se kapli a amorům, /ukázat na okolí/ nadšeni ze zdejší nádhery 

[zasněně] do kraje krásu kamenem / hrad prý hýří přepychem. 

 Obraz třetí-Hosté 

 

Petr 

[popichuje] Nezdá se ti, pane vévodo,  

/ukázat na okolí/že schází koruna této dokonalosti a nádheře  

[sobdivně] vše zde stvořeno pro ženy [s lehkým posměškem] nikoliv kvůli rameni svatého Víta 

 nebo lopatce svaté Kateřiny. 

  

Štěpán: 

/zamítavé gesto/ [nesouhlasně] V tom s Vámi nejsem za jedno, 

neznáte zbožnost našeho vznešeného vladaře 

[sdůležitě] veškerou ženskost zde císař Karel zamítá, 

/ukázat do okolí/ [obdivně] ten skvost jest oltář modlitebny. 

  

Petr:  

[významně, poučně] Což zbožnost vylučuje lásku, 

naopak zbožnost je láska 

 a v lásce sídlí zbožnost, 

[s lehkým úsměškem] můj drahý vévodo, vždyť vy to dobře víte 

  

Štěpán: 

[s lehkým úsměškem] Máte to ale ďábelskou myšlenku, /šťouchnutí, přípitek/ 

[slavnostně] kéž jednou zdivo láskou praská 

a jejím jménem ctnost 

poklekne v kolenou, [s úsměškem] o něž se zastavíte/přiťuknutí/ 

  

  

Petr 

/ukázat do míst, kde byla žena/ [zvolání] Žena, [s důrazem] viděl jsem ji na vlastní oči, 

/rozejít se k divákům/ [zasněně] mihla se stromovím paprskem slunce, 

na vznešeném oři plála dnem,/rozhlížet se proti slunci/ 

zdá se, /smutně sklopit hlavu/ [posmutněle] že pohasla za branou 

  

  

Štěpán: 

[s úsměškem] To se Vám z vína hlava točí, 

snad divoženka na opuce, 

[svarovně] zrak se Vám zakalil údivem, 

ďábel se halí sutanou. 

  

Štěpán: 

[rozverně] Pro něžné víly v Bavoří 

/ukázat do květů/dláždíme cesty květinami, 

/pošťouchnout, chytnout se za srdce/ [toužebně] když tvoje srdce zahoří, 

[vážně] spasíš se pouze modlitbami./ruce sepnout k modlitbě/ 

  

Petr: 

 /ukázat k divákům - rozmáchlým gestem/ [zasněně] V této požehnané zemi, 

[ukázat na ženu z publika] Víla, když vstoupí svitem luny, 

/chytnout se za srdce/rozklinká v srdci hlas a struny, 

dlouze se rozezní /přiťuknout pohárem/ 

  

[rozverně] Inu, u nás na cypru se říká  

Někdo má rád holky, [udiveně] jiný zase vdolky, 

[zaníceně] já vidím sukni, krumplovanou 

/ukázat ke dveřím/ [nedočkavě] je tamhle u dveří, /odstrčit Štěpána/ jen odstup 

  

Štěpán 

[výsměšně] Oko si Tvému snění zvyká, 

když měl bys zálusk na ženský, 

tak spatříš je i pod sutanou, 

Petr a Štěpán současně: [s výsměchem] nic naplat, je to arcibiskup. 

  

Obraz čtvrtý-Kaple 

•  instrumentál 

Arcibiskup: /lehké pokývnutí hlavou/ 

[slavnostně/uctivě] Buďte vítáni na Karlštejně, vzácní pánové,/Petr a Štěpán schovávají víno za zády/ 

[nadšeně] vidím, že kroky milých hostí vedou ke kapli svatého kříže,/pokynout rukou k následování 

bude mi ctí Vás doprovodit,/lehká poklona P a Š - kyselé obličeje/  

/doprovázení galerií/ [významně] zde díla mistra Dětřicha 

opati, biskupové, císaři, svatí otcové, 

/ukazování na sbor, diváky, obrázky/vyobrazení evangelistů Jana, Marka, Matouše a Lukáše, 

[zasněně] zde lze naleznout duchovní klid, 

ponořit mysl do ticha. 

 /Štěpán šťouchne do Petra, aby mluvil/ 

Petr 

[odkašle si, významně] Byli jsme právě uprostřed sporu 

[zvědavě] zda není v hradě [váhavě] přeci žen, 

[významně] každý z nás svoji vlastní víru 

[s lehkým úsměškem] na oltář klade ošálen. 

  

Arcibiskup 

/otočí se na P a Š a pokračuje v prohlídce/ [spotěšeně] Pochválena budiž Vaše jasná mysl, pánové 

[významně] Svatá Eufrázie, jež za poušť okovy lásky a bohatství vyměnila, 

Svatá Anežka ochránkyně neposkvrněné ctnosti  

spodobněny, jak je zachytili staří mistrové, 

[zasněně] čirá fantazie, jejich krása jako by roky v kroky ožívala, 

[snadšeně] právě od dneška máme zde i jejich posvěcené kosti /otevře krabičku s ostatky/ 

/Š a P se znechuceně odvrací/ 

Štěpán: [odkašle si] 

[s úctou, váhavě] Důstojný otče, obrazné jevy jsme neměli na mysli  

[uznale] I když mistrovsky zpodobněné tahy štětce, 

[zasněně] nýbrž /naznačí obrysy ženy/hmatatelnou podstatu lidskou, 

prosté to děvče, ztracené zpěvy zbloudilé víly, 

[toužebně] v nichž spočine milené srdce pěvce/chytne se za srdce/ 

pro hlubokou přitažlivost ženskou. 

  

[rozhodně] Hrad Karlštejn jest prostý žen, ty ruší od modliteb 

[zasněně] zde muži lásku vyznávají /vzhlédne k nebesům, sepne ruce/do oken pánu Bohu, 

smývají hříchy a slabosti do čisté řeky slovem, 

víra je sen a úsvit jmen, po žalmech den je křehký chléb, 

[rázně] zákaz zde platí pro dívku, /zahlédne královnu/ [překvapeně,pomalu] tak jako pro královnu, 

/postrkává Š a P k odchodu/ [ledabyle - odhání je] běžte též podle libosti a zůstávejte s Bohem. 

  

  

  

Arcibiskup 

/poklona/ [překvapeně] Tvoje milost zde ve zdech Karlštejnských, [váhavě] že bys snad v mlhách zbloudila, 

[slavnostně] čemu vděčím za to potěšení spatřit Tě, [lehce káravě] ač zákazu navzdory, 

[udiveně] jak jen jsi proklouzla kolem strážných, /chytne K za ruku/ [soucitně] jsi rozechvělá docela, 

[vážně, s obavou] zůstat tu nemůžeš, objeví tě, císař dbá dodržet své zákony./odvádí královnu ke dveřím/ 

  

Královna: 

/vysmýkne se ode dveří/ [vyhýbavě] Sídlím teď nedaleko Karlštejna na hradě Karlík, 

s vraníkem polem polednem jeli jsme krajem, 

za lesem u mlýna pod paní Ovkou se poplašil koník, 

skalami ozvěnami jmen jela jsem [zlomí se v hlase] zbloudilým směrem až sem 

  

[E opouští lež, říká pravdu] 

  

/sklopí hlavu/ [ztěžka, smutně] Po svatbě ticho v pěšinách, kde dlaně čtou si souhvězdí,/prázdné dlaně/ 

/natáhne dlaně/[nadějně] skryta zde blíže svitu luny, [smutně] srdce mé s láskou jde almužnou mhou, ruce padají zvolna na kolena/ 

/vzpurné pohození hlavou/ [žárlivě] žárlím i na oheň v komnatách, kláštery, kostely, na podhradí, 

[zasněně] Tys nepoznal něžné lásky struny, [pokorně] jsem prostou milující ženou i [smutně] osamělou královnou. 

  

Arcibiskup 

[s úctou, ale rázně] Má paní, ve zdech Karlštejnských, /zamítavý pohyb hlavou/královna nesmí setrvat, 

[s úsměvem, vlídně] jen kroky milující ženy, zde zůstávat by měly dnem,/A. zastoupí královně cestu/ 

[s povzdechem] neznalý lásek pozemských, [zasněně] však také umím milovat, 

[odhodlaně] pomoci lásce – žádné klamy, to dílo dokonáme dobrem. /odcházá s královnou/ 

 

/MĚNÍ SE SCÉNA/ 

  

 Obraz pátý-Úmluva 

• Nádvoří 

• instrumentál 

  

Šenk: 

/jde před diváky/ [rozčileně] Halapartna a koně, to je jediné, co umíte vzít do ruky, 

[odhodlaně] dám dvě kopy grošů/hodí měšec do diváků/ a utkám se i čertem /tasí meč/ [toužebně] za ženskou jedinou, 

/ukazuje mezi diváky/ [rozčileně] demižón vína, šarvátky a zbraně, zatracené zlozvyky, 

[s křikem] /rozpřáhne se mečem/hrábě a hnát je ke košům jen ať se s prádlem poperou/kopne do koše s prádlem/ 

/Pešek ustupuje pozadu od díváků a sráží se s Alenou/ 

  

Alena: 

[zaskočeně] Jéé, neměj obavy,  

Pešek: 

[překvapeně] Aleno! 

Alena:  

[odhodlaně] však jsem tady, abych Ti pomohla, 

[pobaveně] neříkal jsi snad, že dáš dvě kopy grošů za ženskou, 

/natočí se k divákům/ [významně] žena sobě ví si vždycky rady, s otcem jsem se smluvila, 

nemaje výhrad, za noc tady, [radostně] odmění nás veselkou./přitulí se k Peškovi/ 

  

Šenk: 

/pešek prudce vstane/[rozčileně] Ať mi urozený pan otec Tvůj promine, ale nebyl přiopilý, 

[zklamaně k divákům] já dosud nestal se rytířem, /pokleká k Aleně/ [něžně] Aleno moje, vílo snová, 

[rozhodně] musíš odejít stůj co stůj, [s obavou] někdo tě zahlédne, pozná ve chvíli,/pobízí Alenu k odchodu/ 

[szasněně] sám jsem tě seznal pohledem, [přísně] ztracen, kdo nedbá zákon slova/vyprovází Alenu k bráně, ta se mu vysmekne/ 

  

Alena: 

[spiklenecky] Můj otec vínu holdoval a upsal se mi slovem, 

když setrvám ve zdejších zdech a opatřím si svědků, 

[konejšivě] své požehnání by nám dal, nemusíš projít bojem,/Pešek chytá Alenu za ruku/ 

/uraženě se odvrací od Peška/ [uraženě] nejednalo se o pohled, poznals mě po dotyku. 

  

Šenk: 

[konejšivě,něžně] Alenko, holubičko moje, /pohladí Alenu po tváří ta na něj pohlédne/ to srdce promluvilo, 

/rozhlíží se polekaně okolo/ [poplašeně] císař tu může být vbrzku, jak poklade můj víš, 

/vztyčí se a pohlédne na diváky/ [hrdě] rytířské ostruhy maje, vše by se vyřešilo, 

[odhodlaně] raději zvolím válku než /pokleká ke své milé/Tobě chladnou mříž. 

  

Alena: 

/pohlédne Peškovi do očí/ [zamilovaně] Milý můj, přec mě miluješ, [s výsměchem] ač nejsi zrovna hrdina, 

třeseš se před pouhým slovem, jak listí v osikách, 

[odhodlaně] pro lásku omluvou i lež, chci za tebe být provdána,/sevře Peškovi ruku/ 

[přemlouvavě] stačí, když zajdeme za strýcem, aby vše odpřisáh. 

  

Šenk: 

/vymaní se ze sevření/ [rozčileně] To snad udělal otec Tvůj panu purkrabímu schválně, 

po celou noc se /ukazuje na diváky/zbrojíři a šermíři, 

[se strachem] jak bych se bál, [přísně] konec plánu, stůj a odmlouvání žádné 

[rázně] Aleno s tmou odejdi, než se rozjitří./ukazuje k bráně/ 

  

Alena: 

[panovačně] Budu pít, hrát vrhcáby a šermovat,  

[uraženě] když mě tu nechceš, ať si mě poznají, 

dobrou noc, jdu pryč. /Alena se před bránou otočí/[něžně,vemlouvavě] Nebo tu přeci jen setrvat smím?/Pešek kroutí nesouhlasně hlavou/ 

[panovačně] Budu bezděčně klít, třeba i na stráži stát, 

[vemlouvavě] pokud mě miluješ, naše kroky se setkají,  

[něžně, pomalu] pro půlnoc klíč, u studny pod lipou na srdci hřát milenců stín. /jako by chtěla Peška políbit a v poslední chvíli ucukne/ 

  

Šenk: 

/předstoupí před diváky/ [hrdě] Zas víno noci z hroznů brát a císaři jej dolévat, 

toť údělem mého úřadu, nemohu odejít, 

jsem svázán službou nocí s dnem, 

[váhavě] pomoci není krokům dát, ač chtěl bych třebas na stokrát, 

[rázně a odhodlaně] strážcem jsem, dbaje o radu, císaři nemohu odepřít,/ALENA pofňukává a odvrací se/ 

/Pešek ji dohání a pokleká před ní/ [zamilovaně s povzdechem] jsa milován, (povzdech) hodím se marodem. 

  

Alena:  

Pešku 

Pešek: 

Aleno 

/polibek/ 

 

 /Alena a Pešek laškují vpovzdálí, zpozorují je Petr a Štěpán/ 

 

Petr: 

/strčí do Štěpána/ [zkoumavě] Tak je to žena, pane vévodo, nebo není, 

[rozhodně] pokud ano, pak je třeba jednat! 

[s úsměškem] Jak se prosté páže na fraucimora změní? 

 /kývne na Štěpána/ [spiklenecky] Za páže oděna, může mnohé skrývat. 

  

Štěpán: 

[zadumaně] Připouštím, že tvoje milost může mít pravdu, 

zdá se, že má něco tu s tím Peškem, šenkem královským, 

[váhavě] jak též vím, pod stínem růže kvetou v sadu, 

[spiklenecky] vsaďme se, kdož odhalí podstatu, jest zítřkem ovíněn tím druhým./přiťuknutí a odchod ze scény/ 

• Píseň: Kdo miluje,chybuje 

 

 

 Obraz šestý-Choroba 

  

• Kdo miluje chybuje 

Arcibiskup: 

/Arcibiskup přechází před zástěnou, kde se převléká královna/  

[vlídně] Nelehký úděl míti budeš, má paní 

[zadumaně] /přechází po místnosti/držeti s nocí stráž v komnatách císařských, 

nalévat čistou pravdu až čísi mysl zahoří, 

pro lásku za níž oroduješ bez zaváhání 

konati z úřadu šenka v šatech pážecích, 

/zastaví se/ [rozhodně] zbaviti třeba se Peška, kéž náhle ochoří. 

  

Královna: 

/královna vytáhne kalhoty zpoza zástěny/[bezradně] Na co se to obléká, důstojný pane? 

Arcibiskup:  

[věcně] Na nohy dcero, na nohy 

Královna: 

[s povzdechem] státi se pážetem nebude snadné, 

a co se týče pana šenka, mám jisté obavy 

/Královna se převléká během písně/ 

 

• Píseň: Včera z večera 

 

  

/Zaklepání, královna se ukryje/ 

 

  

/Přichází Pešek, kašle a kulhá/ 

  

Pešek: 

/kulhá/[churavě, pokašlává] Pochválen budiž, důstojnosti, 

spadl jsem dole na mandl 

a voda v díži /chytne se v kříži/k mému kříži 

/oklepe se zimou/ledová byla docela, 

[vymlouvavě] ochořen tudíž k povinnosti, 

chřadl jsem až jsem znovu spadl,/chytne se za koleno/ 

/bolestivě se svíjí/ ach jaká škoda tělo tíží, 

[důležitě] ha ukrutánská choroba 

  

Arcibiskup: 

/jde Šenkovi naproti a chytne ho kolem ramen, vede je dál/ [radostně] Snad sám Bůh řídí kroky v Tvých cestách, milý mi císařův šenku, 

[s lítostí] tak ty ses nám rozstonal, milostivé nebe, 

[konejšivě] nemoc to není v pravdě hřích, 

/nervozně přistoupí k oknu a přešlapuje/[rozmrzele] hrát budou fanfáry na hradbách, oznámí vladařův příjezd, co chvilku 

/jde zpět k Peškovy/ďábel to sám spral, koho dám do služby namísto tebe, 

[spiklenecky] zdali se ještě vidíš v ostruhách rytířských. 

  

Pešek: 

[radostně] Jistě, důstojný otče já jsem zdráv,  

já jsem zdráv jako řípa, 

ba co dím, jako ryba ve vodě, 

coby sám skokan zelený, /poskočí si/ 

[konejšivě/překotně] zůstaňte prosím bez obav, 

již je mi docela líp a 

[hrdě] však vím a jsem s úřadem ve shodě, 

mravům a profesi oddaný. 

  

Arcibiskup: 

/jde proti Peškovy a ten couvá/[varovně] Dnešního večera stonati budeš, 

/varovně kyne prstem/nepřijdeš nalévati jeho výsosti, 

ni držeti stráž před síní ložnice, 

[rozkaz] odejdi zmítaný chorobou,/ukáže na dveře/ 

[varovně] z pokoje svého neodejdeš, 

nikoho nebudeš k sobě zváti, 

hovor náš ústa zpovědnice, 

[povzbudivě] ostruhy tvé Tě neminou. 

/Pešek odchází - oba si promnou ruce/ 

 

/ZMĚNA SCÉNY/ 

 

Obraz sedmý-Příjezd vladaře 

• Nádvoří 

•  Píseň: Jede král 

  

  

Purkrabí: 

Je nám požehnáním uvítati Vás zde, vznešený náš vladaři, 

Blahoslavený otče vlasti naší, císaři Karle čtvrtý 

Štěpán: 

Planu odhodláním přednésti Vám, co nového v Bavoří, 

Petr: 

Blahořečeny zdi vezdejší, herbáří mezi světy. 

  

Král: 

Buď Bohu i Vám sláva, milý moji drazí, 

děkuji pane purkrabí, zde rád se nechám uvítati, 

zde v srdci národ dýchám, jsouc vroucně mezi svými, 

nám duše pookřává a sami v sobě nazí 

nalézáme tu půvaby, v nichž lze s Bohem rozjímati, 

dát vale politickým půtkám, svoboden dlím tu s Vámi. 

• Komnaty 

Král: 

Nuž dej sem číše páže a nalej vína, 

je z první révy pánové, jež zrála v srdci Čech, 

mým krajem, zemí chutná mi, 

ač smysly naše ví že, zprvu trpce chutná  

tak vlídné je a mámivé, jak mnohé v kraji rtech, 

snem prosyceným blízkými, 

tak je to se vším v této zemi. 

  

(přípitek) 

• Hoja hoj 

/ZMĚNA SCÉNY/ 

 Obraz osmý-Tajné setkání 

• Nádvoří (okna purkrabského domu) 

/Alena klepe na okno/ 

  

Pešek: 

Alenko, sne můj mámivý, co tady pohledáváš, 

nemůžu se odsud hnout ani stínem myšlenky, 

pro slib daný arcibiskupovi, ihned se schováš, 

nesmíš se nikde prořeknout, vyzradit otcovy podmínky. 

  

Alena: 

Přišla jsem se podívat jakého mám v tobě hrdinu, 

zeptat se, kdy přijdeš ke studně pod lípou, 

ožeň se třeba s arcibiskupem, 

přestaň se ošívat, počkám jen hodinu, 

až sundáš bačkory, najdeš mě pod pípou 

i s celým zbrojířským zástupem. 

• Nádvoří 

 

Pešek: 

Aleno, Alenko, pojď alespoň trošku blíž, 

přišel jsem si pro to políbení, vždyť víš, 

tak alespoň o krůček se přibliž, 

nedělej, že mě neslyšíš. 

  

Krok tvé nožky není v žádném poměru s mým, 

když já udělám jeden, tak ty musíš udělat nejmíň dva, 

odvážím se ještě o jeden, no dál už nemohu. 

Zaplať pánbůh, že jsi dostala trochu rozumu! 

  

  

Alena: 

No, dva kroky jsem ti ráda obětovala, 

když jsi se konečně pochlapil, bačkůrko, 

já se jenom ukáži strýčkovi, panu purkrabímu, 

za všecky roky, kdy jsem tě milovala 

už jsi mě konečně pochopil, zakrátko 

strýček vše dosvědčí tatínkovi, stvrdíme svatební smlouvu. 

  

Pešek: 

Co 

(polibek) 

  

• Píseň: Když mám tekutou révu 

  

Petr: 

Je to možný, pane purkrabí,  

že by na Karlštejně nebyl fraucimor 

samota už mě nebaví, 

aby do všeho bacil hrom. 

  

Purkrabí: 

To víš, že je to možný, králíčku, 

ale stojí to za starou bačkoru  

ženská zavolá miláčku, 

už ji máš na krku potvoru. 

  

Dobrou noc 

Alena: 

Pane purkrabí, pane purkrabí, podívejte se na mě, 

pane purkrabí, já nejsem panoš, já jsem panoška, 

já jsem opravdu ženská, strýčku, Tvá Alena 

  

Purkrabí: 

Chlapi na hradby, na hradby, ale až po mně, 

já jsem tvá tetička a počkáme do zítřka, 

práce sakramentská, kdo tady složil ta polena. 

  

  

/Pešek odvádí Alenu a ta křičí/ 

  

Štěpán: 

Už asi vím, kde je ta dívka převlečená za páže, 

Petr: 

Ano dole na nádvoří a laškuje s purkrabím 

Štěpán: 

 Ne, teď právě před ložnicí vladaře, pravda se ukáže 

Petr: 

Než jitro zahoří budeme hotoví s tím. 

• Asi do věží 

/ZMĚNA SCÉNY/ 

 

 Obraz devátý-Slyšení                                                                                                                                                                              

• Komnaty 

Arcibiskup: 

Vévoda Štěpán si vyžádal slyšení, 

Vaše císařská milosti, Šenk Pešek náhle ochořel, 

nejde však o nic závažného, zástupce mladý Olbramovic,  

netřeba vířit obavami, má nepatrné nachlazení 

a natož míti starosti, a mladý zvládá co by měl, 

troufám si říct i mnohem víc 

  

Král: 

Povstaň, milý hochu, tvá prvá stráž v předsíni vladaře, 

neshledáš zde nic prazvláštního, ač nedočkavostí snad planeš, 

to jen znavený Tvůj vladař, podoben stínu lidu svého,  

ulehne večerem s modlitbou na rtu, 

obvesel mě trochu, pár doušky slova z breviáře, 

dolít dáš vína červeného, nechť vévodu k nám slovem zveš, 

tak jako plody správný sadař, vyskládám pýchu hříchu mého, 

životem rubem k líci kartu. 

  

Arcibiskup: 

Velevážený Mistr Dětřich právě dokončil Tvůj obraz, 

nad vchodem kaple svaté Kateřiny, zdráhá se královnu malovat, 

ztracen a v úzkých ve své tvorbě, řka skutečnost štětce je jen odraz, 

záchvěvem ve skle krásy královniny, váhá ji obrazem celovat. 

  

Král: 

Znám každý Eliščiny tváře tah i vlání vlasů jejich skrání, 

chci krokem vésti jeho štětec, kde chvěti se bude dál v rozpacích, 

úsměvy její v mlhoviny vah, nádechy nabírání strání 

kde slovem štěstí veršotepec okvětí zanechal v oblacích 

  

Povedu popisem jeho ruce, byv vytvořil dílo nevídané krásy, 

neboť nebude malovati on ani já, nýbrž láska sama, 

rukopisem mého srdce, nechť láska koná dílo spásy, 

vždyť to, že známe milovati, bylo nám dáno z vůle Boha 

  

  

  

Královna: 

Císařská milosti, já jsem, já se omlouvám, 

v hluboké lítosti, před tebou poklekám. 

  

Arcibiskup: 

Výsosti, omluv nezkušenost v nezvyklém úřadu, 

mladý pán byl příliš oslněn sluncem Tvé velebnosti, 

při vší výmluvnosti odhodlán, zjedná hned nápravu, 

zasnil se a zapomněl, že za dveřmi čekáš vzácné hosty 

  

  

Královna: 

Důstojnosti, láska má už nemá zapotřebí zkoušek, 

sama jsem slyšela, jak promlouvala skrze ústa vladaře, 

v hedvábnosti laskavá a vřelá coby doušek 

voda sama rcela, srdce mé srůstá v pokoře. 

  

  

Arcibiskup: 

Věřmeš, že má, má královno, pro moudrost lásky samu, 

pomodlím se s císařem a půjdu spáti  

vezmeš li ráno noc je most, sen samé lásky v chrámu, 

teď prosím budiž panošem, jdi dcero hosty zváti 

  

Štěpán: 

Pane Bože Ty to vidíš, je nade vší již pochybností, 

že lež tu nekvete jen slovem 

a vkládá smysl do hvězdokup 

Petr: 

Že žena růže muže šidí a roste hrdlem výmluvností, 

podstatu poznáte jen kovem, 

a stínem všeho arcibiskup. 

  

Královna: 

Račte vstoupiti k císaři, vévodo, 

Vaše veličenstvo, Vy setrvejte zde, 

nesmím pouštěti k vladaři nikoho dalšího, 

rozhodnutí císařovo, jest mi svaté. 

  

  

Petr: 

Mé kroky nevedou za císařem, nýbrž za dívkou z předkomnat, 

 na dvoře s purkrabím a šenkem, zahlédl jsem tě laškovat, 

dovol mi malé objetí, ať vím, s kým v pravdě mám tu čest, 

tajemství ztvrdíme polibkem, myslím, že mohl bych milovat, 

krásou jsi vešla něžným snem, v němž chtěl bych věčně setrvat, 

jak víš, seznáme vzápětí, že nejsi panoš, vše jest lest. 

  

Královna: 

Na Karlštejně není žen, jen muži v plné zbroji 

odejdi, pane, mýlíš se velice, nechci ti zkřivit ani vlas, 

pomni jen na císařův hněv, 

nevhodně konáš, pozor jen, ať nevyzvu tě k boji, 

volati budu, pryč dej ruce, pohneš se více, tedy tas 

a poslyš mého meče zpěv. 

  

/boj/ 

  

Král: 

Co se tu děje, zadržte přeci, 

když vladař Váš Vám klidu káže  

nestrpím půtky před ložnicí, 

 tak co se stalo, milé páže. 

  

Arcibiskup: 

Upokoj svou mysl má císařská milosti 

jeho výsost zajisté hledala mne,  

a vstoupila do komnat bez vyzvání  

přála si spatřit kouzelné osvětlení kaple za noci, 

za šera spletla si, jak se zdá místnosti, 

žel vše je tu natolik podobné 

a páže se pustilo do konání, 

pro Tvoje bdění bezpečné, činilo, co bylo v jeho moci 

  

Petr: 

Pane bratře, dovol, abych tě upozornil, že toto páže 

Král: 

Promiň jeho přílišnou horlivost, 

ten hoch zastával službu prvním dnem 

je na čase abych se pomodlil, jděte, jak zákon klidu káže, 

doprovodí Vás i můj host, 

pánové jděte s Arnoštem, 

kaple je vskutku velký skvost. 

  

  

Král: 

Přistup blíže hochu a posaď se ke mně, 

nalej nám vína po okraj číše z džbánu, 

smyjeme slovem vína hřích, 

stát na stráži jest nelehké břímě,  

natož baviti pána k ránu, 

obzvláště za nocí bezesných. 

  

Král: 

Zlomíš meč jako mrkev a víno bys nepil? 

to se nesrovnává s tvým šermířským umem, 

máš hebkou ručku, snad přeci jen jsi žena, 

ale to bychom nemohli být na Karlštejně, 

ztrácíš řeč a zrak jsi k zemi sklopil, 

zdejší brána ženám plane zákazem a hněvem, 

není z něj vyňata ani císařovna, 

byla by potrestána na vlas stejně. 

  

Královna: 

Záleží pouze na panovnících, jaké jsou jejich noci,  

když hvězdy planou samotou tmou, 

odpust můj pane smělost mládí, 

nehledám pravdu v korbelích, ve slovech pyšné moci, 

jsem rád však s Tebou dobou tou, 

ač zákaz Tvůj, ne jedinému, mi přeci jenom vadí. 

  

Třeba ten falešný panoš z nádvoří, 

který laškoval s Tvými dvořany, 

také se odvážil obejít zákony, 

snad proto, že na ně nevěří. 

  

  

  

  

Král: 

Jakže? 

Tvá obvinění přísně prošetřím, 

zůstaneš v mé kapli, dokud ji nenajdu, 

Stráže! 

ale ukáže-li se tvé obvinění křivým,  

potrestám tebe, jak si zasloužíš, hochu, 

  

  

• Píseň:  Láska stoletá 

 Obraz desátý-Poplach 

Král: 

Pane z Wartenberka, můj drahý purkrabí, 

jaké máš zprávy o přítomnosti žen na Karlštejně, 

 ztrestat chci toho  darebníka, který se zákonům protiví 

dej střežiti hradby a hledati začněme. 

  

Purkrabí: 

To budou fámy, veličenstvo 

ani myš ženského pohlaví, 

jen samý trubec, kdeže včelstvo, 

příkaz však provedu, to se ví. 

  

/Troubení na poplach/ 

  

Generál: 

Jakže, hrad je v nebezpečí, kyrysy a přilbice, 

samostříly, pušky, halapartny, stráže, 

jen ať si přijde smečka vlčí, ta nepřátelská milice 

od brány budou odraženy, jak povinnost nám káže.     

  

Petr: 

Co se tu děje pane Purkrabí 

Purkrabí: 

Hledám ženskou výsosti 

Petr: 

My též, my též 

A ví o tom císař  

Purkrabí: 

ten pokyn dal sám vladař. 

Posádka na věž! 

  

  

Purkrabí: 

Nebezpečí je mezi námi, na hradě je ženská, 

hej, ty, najít, předvést a nemazat se s ní 

bez řečí zavřít brány, ať je to ještě dneska, 

rozptýlit, všecko prolézt a podat hlášení. 

  

Alena: 

Pane purkrabí, provedu, co dovedu, 

tohle ženská nebude, tohle to pometlo taky ne, 

nemějte obavy, však já ji dopadnu, 

Jiný, než já to nesvede, za mě to má už spočtené. 

  

Šenk: 

Proboha, Aleno, zadrž. Pane purkrabí, 

já vám musím něco říci, já se budu vdávat, 

to ona se bude ženit, dřív než se sešeří, 

všecko je ztraceno, pokud ji polapí, 

ta žena leží nám na srdci, musíte rozkaz odvolat, 

Alena, nesmí ji chytit, je Vaší neteří, 

pro sázku s otcem co páže vešla na hrad. 

  

  

Purkrabí: 

Buď jsi znovu ochořel, nebo jsi přiopilý, 

myslet na svatbu, když poplach vypukne, 

já mám tak teď čas na příbuzné. 

Kde že jsi viděl, to děvče potřeštěný? 

Já ji roztrhnu. Ženské prachbídné! 

Jen mě k ní veď, k té holce zatracené. 

  

Do pytle zašít, na černo natřít, 

hodit ji do studně, pryč s ní ven 

za hradby s párem volů ji hnát. 

Hledání zastavit, není co najít, 

na Karlštejně není žen, 

všichni se rozejít, ihned spát. 

  

Štěpán: 

Dovoluji si odporovat, 

viděl jsem ženu před ložnicí vladaře, 

pane je zapotřebí konat 

a na tu ničemnici upozornit císaře 

  

Purkrabí: 

Kde by se tady ženská vzala 

Šenk:  

Já ji přetrhnu ve dví, 

Purkrabí: 

To jistě bude i můj konec, 

kterápak by se odvážila, 

to jsou jen pouhé fámy. 

Jít s pravdou ven, když spadla klec 

  

Štěpán: 

Ví-li to císař nestane se nic, 

neví-li jistě tě odmění, 

pro dravce křídla holubic 

vladaři pravdy doznání. 

  

  

  

  

  

  

 Obraz jedenáctý-Ve víně je pravda 

  

• Píseň Ať jde o pannu nebo o paní 

Arcibiskup: 

Pane můj zastav ten neblahý hon, 

vinen vším tobě se přiznávám. 

Láska má tón zvon nad zákon 

a pro ni klam byl dokonán 

  

Pro ženu láska blízkostí, 

nejinak císařovně, 

bez dechu vody růže chřadne, 

sám člověk prámem na dně. 

  

  

Král: 

Klaním se všem Tvým moudrostem, 

 o císařovně dobře vím, 

hledám tu druhou dobou tou, 

vím, nejde o plod nedůvěry, 

navzdory všem svým slabostem, 

kéž člověk lásky věčný stín 

přijímá dary ty s pokorou, 

nelze však zamést stopy vzpoury. 

  

/Královna pláče/ 

Král: 

Slzy nejsou nejsilnější zbraní rytíře, 

však nejmocnější zbraní žen, 

falešník hledí zpoza mříže 

když bývá usvědčen 

  

Královna: 

Pane ty víš, že nejsem rytířem, 

kdybych však mohla vládnout mužnější zbraní, 

 za život odčinila bych tu nedůvěru hříšnou 

pro odpuštění Tvé i před Bohem, 

mé srdce bez tvého zná jen chřadnout, nemá stání, 

Láska přec není hřích, zastav tu honbu pyšnou. 

  

Král: 

Dá Bůh, že najdeme nám i jemu příjemnější řešení 

my oba musíme znát pravdu o té druhé ženě, 

sémě nedůvěry nám je třeba vyrvat s kořeny, 

povinnost zjednat vládu práva mám zde na Karlštejně. 

  

Královna: 

Cyperský král rozpoznal, že nejsem žádné páže. 

Chtěl si mě dobírat? Viděl prý na nádvoří ženu. 

Zatoužil mě získat, zmást mě chtěl? 

Možná že není zde jiných žen. 

Kdo z hloubi srdce miloval, ty osud k sobě váže, 

nechci se vymlouvat, má láska nezná vinu, 

chtěla jsem vytrestat Tebe, žes zapomněl 

ztracená snění na srdci mém. 

  

• Píseň: Lásko má já stůňu 

Král: 

To já bych měl platit za štěstí,  

že stojím čistý a moudřejší před tváří své paní, 

tvé slzy jsou solí na ranách, 

chtěl bych vše zvrátit, dát vale hrdosti, 

dnes poprvé a naposledy zázrak políbení 

dlí v Karlštejnských komnatách. 

  

zaklepání (královna se skryje) 

  

  

Purkrabí: 

Milost, milost ctihodný pane,  

co stojí tento hrad, mne neposedla taková rána, 

nehodný sluha Tvůj skládá svůj úřad, 

jenž jak zvíš právě k dnešku, nedobře, špatně zastává, 

ať zloba Tvá dopadne na mne 

v přítmí Tvých předkomnat se tajně skrývá žena, 

Alena neteř má, halí ji mužský šat 

zhřešila pro lásku, k panu Pešku, pro touhu, že se vyvdává. 

  

  

  

  

Král: 

Zadrž pane purkrabí, 

mužové moudří musí prohřešky odpouštěti, 

pokud z tak ušlechtilých pohnutek pramení, 

jako je láska sama, 

nikdo ať se nic nedoví, 

lásku, když srdcem zahoří, nelze odsouditi, 

ke konci toho honu dáš znamení, 

Alena odejde do rána. 

  

/Purkrabí odchází, královna opouští zástěnu/ 

  

Královna: 

Nevyháněj to děvče, pane 

jako já konala ve jménu lásky, 

nechci tu zůstávat jediná, 

být sama s muži není snadné, 

strhněme spolu všecky masky, 

láska by kvetla svobodná. 

  

Král: 

Čeká tě nebezpečí daleko větší pro ženu  

budeš sama s jedním mužem 

odejdem spolu tajně tmou 

jsem v područí svých zdejších zákonů 

zavázán vlastní ctí a slovem 

osudem svedený řekou Tvou. 

 

Obraz dvanáctý-Hon na ženu 

• instrumentál 

 

• Nádvoří 

Fanafára 

Ovka: 

Jděte mi z cesty strážci brány, 

přináším poselství pro císaře, 

létáte tady jako vrány, 

nemaje úcty pro rytíře. 

  

Alena: 

Počkat, zvláštní zostřené opatření  

proti vniknutí ženského plemene na hrad 

tohle to jistě ženská není 

tu hromadu šrotu nebrat. 

  

Purkrabí: 

Nehledat, dohledat 

Hlavně tady nepátrat, 

Obsadit hradby, 

zbytek spát. 

  

Štěpán: 

Nejlépe schovat je hledání předstírat 

Chytrost císaře se nezapře 

Největší tma je pod svící 

Petr: 

Lov je odtrouben, je čas jít spát 

Utichnou šarvátky a pře 

Laně zůstanou v bezpečí 

Štěpán: 

Nebo spíš v ložnici 

  

Ovka: 

Stát a doveď mě k císaři, 

Bohatě se ti odměním, 

Jen tiše budiž duše blízká 

Alena: 

Pospíchám vzácný rytíři, 

musím jít s krmením ke koním. 

Pro Krista Boha to je ženská! (dívčí křik) 

  

  

Petr k Aleně: 

Poslechni, mladý pane, 

neslyšel jsi někde dívčí křik? 

Alena: 

 Ba, ne, já ne, 

Petr: 

Posečkej jenom okamžik 

  

  

  

  

  

/Petr běží za Alenou a narazí na jíné páže/ 

  

Petr: 

Neboj se dítě, já tě ochráním, 

ve zdejší temnotě samota, hoře, 

jsem strážce Tvůj, 

Páže: 

Já se můj pane nebojím, 

právě jsem chytil v komoře tchoře 

Petr: no teda fuj 

  

Ovka: /ke Štěpánovi/ 

Nevíš kudy k panovníkovi? 

Musím mu říci, neodkladně 

Štěpán: 

Ženská tu není, bez obavy, 

laňku už nikdo nedopadne. 

  

  

Ovka: 

Chci vidět svého vládce. 

Jak víš, že hledám ženu, kde je? 

Jsem jeho věrnou hofmistryní, 

ač převlečena za vojáka 

  

  

Štěpán: 

 A že by žena ale přece 

 Panenka bude z levného kraje, 

Zavedu, dáš-li políbení. 

stráže ženská tu a jaká 

  

Ovka: 

Stoh slámy se mi líbat nechce 

  

  

Vojáci: 

Na hradě je ženská! 

Na hradě je ženská? 

Na hradě je ženská(ospale) 

Na hradě je ženská(otráveně) 

Na hradě je ženská(bojovně) 

  

/Na mostě arcibiskup, král a královna, pokouší se prchnout na nádvoří, strážci však hledají ženu/ 

• Instrumentál 

Obraz třináctý-Na hradě je ženská 

 

Král: 

Císař Karel je zajat se svou ženou na Karlštejně, 

milý Arnošte, prosím tě o radu, 

 pomáhals zaplést osnovu příběhu, 

I když to nesluší tvému úřadu, 

sloužils mi doposud vždycky věrně 

  

Arcibiskup: 

Mohu-li vždy rád pomohu. 

  

/arcibiskup šeptá králi svůj plán/ 

  

/Vojáci obklíčí Ovku, Pešek jí přiskočí na pomoc/ 

Ovka odstrčí Peška 

  

  

Pešek k Ovce: 

Aleno, ty ses pomátla na rozumu! 

Pojď, pokusíme se ještě zmizet! 

Kdes přišla k tomu brnění 

a k tomu umu šermířskému? 

Kdo dotkne se tě, bude sklízet 

chuť ocele a kamení! 

  

Štěpán: 

To je ona zrádná žena, 

vojáci rychle chopte se jí 

a doveďte ji k císaři! 

Tak konečně jsi polapena 

a hle pan Pešek brání ji. 

Do boje moji rytíři! 

  

  

Pešek: 

Zpátky, to je moje, to je můj zbrojnoš Břeněk, 

neváhám pro něj zkřížit meč, 

Pozor, než neštěstí se stane 

Štěpán: 

 Ha, tak si plácni a uvidíš, prý Břeněk, 

vojáci na steč, marná řeč. 

  

Ovka: 

Jau 

Pešek: 

Urazils mou nevěstu pane 

  

/Pešek a Štěpán šermují, připojí se další vojáci, Petr hájí Peška a Ovku/ 

  

Alena: 

Že se nestydíte, tři na jednoho! 

Já tě v té bryndě nenechám drahý, 

od tebe už mě nevyženou 

Štěpán: 

Nemáš těch nevěst Pešku mnoho? 

Petr: 

Sluší se toto vévodovi, 

vládnouti zbraní nad ženou? 

  

• Fanfáry 

  

Král: 

Zadržte, což ani přítomnost císaře  

nezastaví vaše běsnění! 

  

/Boj končí/ 

 Král: 

Pane vévodo, divně ctíš pohostinství 

 a zachováváš čest rytířskou 

Štěpán: 

Konal jsem chrabře v dobré víře, 

zákony proměnil v konání, 

nejde tu o žádné šílenství, 

pane můj na hradě máte ženskou. 

  

Pešek: 

Milosti, já jsem vinen, 

nehoden úřadu pro ten klam, 

skládám jej s životem k nohám Tvým 

Alena: 

Milý můj konal pomýlen, 

to já jsem zosnovala plán, 

setkám se právem s hněvem, vím. 

  

Král: 

Je nám známo Vaše provinění i jeho příčiny, 

ale odpouštíme Vám toto konání oběma, 

pane Pešku, Aleno, buďmeš vděčni za to lidské hnutí, 

před kterým jediným smí ochabnout zákony 

a to je láska a její obejmutí, 

před nímž i panovník pokleká na kolena 

  

Štěpán: 

Přijmi milosti mou omluvu,  

konal jsem v zájmu Tvojí říše, 

souboj vzplál pro jinou ženu, 

snad vysvětlit své kroky může. 

  

/Stráže přivádí Ovku/ 

  

Ovka: 

Císařská milosti, 

dovol abych vše osvětlila, 

nelítostná povinnost mého úřadu  

mě přivedla v této chvíli do těchto zdí 

ověřit šla jsem tajné zvěsti, 

jak ráda bych se mýlila, 

že královna skryla se do hradu, 

  

Arcibiskup: 

Hofmistryně se mýlí, královna právě přijíždí 

  

  

• Fanfáry 

  

Purkrabí: 

Co se děje, to jsem blázen, 

který trouba tady troubí 

až ho čapnu jednu koupí 

Voják: 

Já nevím, já to nejsem 

  

/Královna s vojákem vchází do brány/ 

  

Král: 

Má paní a v tuto dobu a v těchto zdech? 

  

Královna: 

Vyjela jsem z podvečera se svou paní hofmistryní  

do lesů kolem Karlíka toulat se a rozjímat 

Arcibiskup:  

Zabloudila pak, snad nepovědoma cesty. 

Královna: 

Své útočiště nalezla jsem v těchto zdech, 

když rozvoněl se chladem sad, 

do očí blízké mi rozednění 

vetklo mi horoucí naději a štěstí 

  

Arcibiskup: 

Chvála Bohu hosana svatých a jejich jmen, 

buďmeš vděčni, že stojí Karlštejn 

  

/Král přistoupí ke královně a chytne ji za ruku(políbí ruku)/ 

  

Královna: 

Obávám se jen o osud paní hofmistryně 

  

Ovka: Má vzácná paní /upadne do obětí Štěpána/ 

Král: 

O osud paní Ovky neměj obavu, 

vévoda štěpán, jak vidím, zřejmě 

vyplní každé její přání, 

co rytíř zjedná hned nápravu 

  

/Ovka a Štěpán se obejmou/ 

  

Petr: 

Zas jemné splétat lásky sítě 

a vetknout do nich slunce svit, 

když ruce touha zapřahá, 

všeptat si tiché miluji tě 

a slibem snoubit svoje žít, 

jsou opět šťastnější než já. 

  

  

Královna: 

Odpust můj pane,  

že musela jsem v nejvyšší tísni  

vyhledat toto přístřeší věží, 

v nichž žena nesmí setrvat, 

nedbati na zákony žádné, 

 porušit všecka Tvá nařízení, 

bezbranné srdce ženy hřeší,  

když touží žít a milovat 

  

Král: 

V budoucích osvícených časech  

by zajisté nikdo nevěřil zvěsti a pomýlení, 

o tom, co vetknuto v zákonech 

za dob blahé paměti pro nová pokolení.  

 

Buď pochválena ta tíseň šťastná, 

jež vedla tě nocí k branám mým, 

vítej královno na Karlštejně, 

který budiž nadále mužů jako žen, 

žádná ta myšlenka není hříšná, 

s jejímiž kroky lásky stín 

pojí co zůstává čisté a věrné, 

nechť je nám společným domovem. 

  

  

/Ženy přijíždějí na hrad, veselice a tanec ( všichni ze sboru)/ 

  

•  Asi do věží 

 

 

Konec