víla

S pavučinkou na řasách,kůží bílou jako sníh....sedí křehké stvoření...na louce plné ostružin.....
Vánek tančí ve vlasech...co odstín noci mají...rty rudé,oči tak hluboké až dech se tají....když pohlédla na něj...chtěl cítit lůno její...
Té noci bylo nebe poseto milióny hvězd...a i přesto....cestu jím prošlapanou..kde zná káždy kámen...tak sešel...když unavenou hlavu v dlaních věšel...dotek její dlaně....pocítil až v morku kostí...hudba pnula jeho slechy...jeho mužství zase kalhoty....když úchopil ji za boky...boky a tak mocně úzký pas....tanči jen tanči šeptal její hlas
Vždy o ní snil...netušíc že ten před ním...měsíce pod mechem hnil...
Pochopil až dech mu slábnul...do její moci padnul...
Ale dál toužil strhat její šat utkaný s mlhy hlubokých blat...
Dlouhý pramen vlasů kolem šíje ne zlehka..pevně ať drží ta děvka... ruce laskají v jejím klíně....divá žena padá v mdloby,když začal do ní bušit ...píchal ji jako by to bylo naposled ona sténá ..ztrácí sílu...její poslední tanečník...ošukal ji i zadní díru????????