Proč I.

Už je to osm měsíců. Mluvil jsi o lásce na celý život a pak bez varování řekl Sbohem. Do dnes neznám pravý důvod, a tak se můžu jen domnívat. Kdyby jsi jednal na rovinu, mohl jsi mi ušetřit mnoho slz a bolesti. Zachoval jsi se jako totální zbabělec a bezcharakterní člověk. Stále čekám na vysvětlení a omluvu. I když je to nejspíš čekání na Godota. I tak věřím, že v koutku duše víš, že tohle nebylo fér. Z ničeho nic jsi vymazal ze svého života člověka, který tě miloval a dával ti vše - MĚ. Jsem úžasný člověk, který si zaslouží jen to nejlepší a nebojím se to říct nahlas. Doufám, že ti jednou dojde jakou jsi udělal obrovskou chybu. Pak se snad zachováš jako chlap a uznáš svou hloupost. Jistě na světě je mnoho žen, které můžeš získat. Ale budou s Tebou i v těch nejtěžších chvílích? Budou tě brát takový jaký jsi i se všemi chybami? Ano, lidé se rozcházejí, ale z očí do očí. Ráda bych slyšela, že se ti daří. Ale mám strach. Tak neuvěřitelný strach, že uslyším tvůj hlas a rozsypu se jak domeček z karet. Tak moc jsi mi ublížil, že čas sice léčí, ale velmi pomalu. Doufám, že tohle si uvědomuješ. A pokud ne, tak ty dva roky byly zřejmě jen nějaká iluze. Z odstupem času vidím, že vše nebylo ok. Ale to není nikdy. Chtěla jsem jen milovat. Copak je na tom něco špatného?