Architomie v místnosti

Architomie v místnosti

V zákoutí prostopášném,
lokálu vykřičeného domu,
pavučina lepkavě přichycená
na klopu nedělního obleku.

V níž seschlý květ

již svým celofánem pokrývá.

Tím stříbrem tak,

že v svitu Luny ožívá.

To zanechal tam zřejmě 

štramák starodávný

v pokleku.

Když nikdo se již nedíval.

Opuštěný

Jen meluzíny

skrze škvíry okenic

flautové preludium se ozývá.

A ticho,

to ticho, moc nevěří tomu.


Otřepané konce kabátu,

prastaré rukávy,

co již do nich

s vervou pustili se moli.

Také pár děr

v podlaze prkenné,

co kdys

snad stařík jakýs

vytepal bílou holí.

Svědkové to dávní, němí,

ne však slepí,

hluší,

i když dnes

již bezejmenní.

A opálený náčrt,

skica,

tak ta možná,

že ještě něco tuší.


Skrz těch pár tašek,

co vítr odnesl si někam z krovu

v kuželu světla

záře

z nebeského reflektoru.

Zjevila se.

Jak krásná, jen hýčkat se s ní.

Jak spásná, jen jí uchopit.

V závoji tom zviřeného prachu,

jenom tak, oděná spoře.

Myšlenka to pouhá,

sen ztělesněný.

Autor Mathiesz, 22.02.2014
Přečteno 633x
Tipy 4 ... Tip / Supertip
Poslední tipující: jitoush, Tichá meluzína, hanele m.
ikonka Komentáře (4)
ikonka Komentujících (3)

Komentáře

Krásný nástin nálady i místnosti šedivé, a na konci nečekané antré, nenadálého záblesku světla, v podstatě výjimečné ženy. ST :O)

22.02.2014 16:16:06 | Tichá meluzínareagovat

Mno, asi nějak tak. Děkuji :-)

22.02.2014 20:57:19 | Mathieszreagovat

podle názvu jsem tě tipovala na maturanta :o)
je to zajímavě napsaný, místy mě trochu ty rýmy rušily a někde bych změnila slovosled ale jako celek se mi to líbí

22.02.2014 11:02:44 | hanele m.reagovat

Děkuji ...no, člověk pořád z něčeho maturuje ;-)Jsem to tak nějak ze sebe vyplivl během práce...tedy spontánně...pak jsem nad tím trochu fachal... neznám přesnou symetriku rýmů, ale asimetrie mne baví :-)

22.02.2014 20:56:49 | Mathieszreagovat

© 2004 - 2019 liter.cz v1.4.5 | Facebook, Twitter