Balada o knížce

Ležím v dolní zásuvce
usedává na mne prach
dřív mne každý potřeboval
dnes mi zbyl jen žal a strach…

Majitel mne vytahuje
rukama svýma oprášuje
já v domnění, že přečte si mne
na hromadu mne odhazuje...

Jsem kniha, obyčejný příběh
jenž četl snad každý kluk
dnes mne jako každou jinou
nahrazuje notebook...

 V dálce vidím svůj osud
v malých žlutých plamíncích
už nikdy nebudu zapotřebí
už nikdy jako doposud…