1:30 ráno

Jedna-třicet na budíku
v žilách proudí má krev,
přitlačím na tělo dýku,
snažím se hned vstřebat řev.

Najednou zde stojí paní
moji ruku pozvedne,
přitlačuje svojí dlaní
ani slovo neřekne.

,,Vaše jméno milá Paní?
Ptám se ze vší úctou Vás.
„Jste snad anděl co mě chrání?"
Přes záda mi přešel mráz.

Zahládl jsem její očka
,,Kdepak anděl chlapečku,"
Přivřela své oční víčka
,,Nedělej to hlupáčku."

,,Já však nechci žíti dále
uzamknutý mojí myslí,
Bez štěstí a žádné vůle
ukončím to v tuhle chvíli."

,,Pověz ženo, proč tu býti
Ztrácet čas zde čekáním,
zda chci svoji krev prolíti
skončit s daným trápením."

,,Souctím s tvoji bolestí,
ba poslechni má slova
Dýku odděl od kosti,
nepokoušej štěstí znova."

,,Vidíte jak kapky krve
stékají mi po dlani?
Všechno zevnitř už je mrtvé,
nic už se zpět nevrátí.

,,Kam zmizela tvá naděje,
Jenž si věřil nadevše?
Proč vzdáváš se teď bez boje?
Hodil si ji do koše?"

,,Proč ten zájem o mou duši?
Proč tu vlastně stojíte?
Radíte mi co mi sluší.
Nic o mně však nevíte."

,,Pravdivá toď jsou tvá slova
Povzdechla si lítostí,
Skončila jsem jako vdova.“
Déšť se tvoří s neřestí.

„Život není vůbec lehký,
spravedlivost nadevše?
Tak proč jsou tu lidé slepý?“
Pociťuji stav bez moce.

Zde spravedlivost nevzejde,
to ví každý negramot.
Chlapci na tom už nesejde,
za chvíli je bez trampot.

Tělo padá směrem k zemi,
Vdově vznikl úšklebek
Očka chlapce k vdově slzí
„Tohle je tvůj důsledek“

Hříchy nesl dlouho dobu,
chlapec není nevinný.
Zneužil a zabil dceru,
Smrtí splatil dané viny.

Žena zmizla v dáli mlhy,
smrt si tělo odnesla.
do rány mu vnesla jedy,
aby dceru pomstila.