Štěstí rytířů

Bylo světlo a byla tma,
v ní velká s křížem postava.
Velká temná a z ní dvě
držíce v rukou ostrý meč.

Ve světle bílé a červené
dva mladí rytíři kráčí ven.
Ve dne voda, v noci oheň,
šly jsme s plavovlasou kolem...

Tu zrak náš náhle zkameněl
pohledem do dvou rostlých těl.
Oni pak v bitvu vstříc se vydali,
my u kotle dvě se střídaly.

Rytíři v boje šli se dát,
by potom nám mohli povídat.
U kaše chléb i sůl měli,
by šípy dobře stříleli.

Ve zbroji chudé, templářské
a my v šatech dívky farmářské.
Koncem nekončí bitva, ni sen,
chudé kuchařky jdou s rytíři ven.

A jak končí příběh středověký?
Štěstím na čtvrtou až na věky