Pendolino

 

Na Hlavním nádraží v Pendolínu

sedám si a vidím na blondýnu

Je to kus co se proň hlava ztrácí

a dnes má naproti rezervaci

 

Bože můj ta je fakt k nakousnutí,

národní dopravče děkuju ti!

Na mě se usmála hned u Libně,

cesta dnes vypadá vcelku slibně

 

Stává se úvah mých středobodem,

zatímco svištíme Českým Brodem

Není tu šťastnější cestující

Přemýšlím co cítím jak jí říci

 

ref:

Sviští rychlík po kolejích 

kdy si všimne oko její,

kdy si všimne, že jsem tady,

nevím si s tím, nevím rady

 

Hlavu mám zmámenou jako vínem,

chce to klid! Hecnu se za Kolínem

Povím jí že venku teče Labe?

Mě z toho normálně asi hrabe

 

Snažím se osmělit trochu více,

když náhle stavíme - Pardubice!

Svůdně si prohrábla rukou vlasy

Hlavně ať nikdo k nám nesedá si

 

ref.

 

'Promiňte', povídám rudolící,

když jedem přes Ústí nad Orlicí

'Jen si tu natáhnu trochu nohu,

nejdřív však ptám se vás jestli mohu'

 

Jenom se usmála zase mile

Cos čekal říkám si ty debile

Vysoká frekvence tepová,

za okny mihla se Třebová

 

ref.

 

Takto fakt nemůžu dojet zdravý

až tam k nám na Svinov do Ostravy

Že vidím v ní jenom samou něhu,

chystám se vyznat jí u Zábřehu

 

Pozvu ji na rande do Vítkovic,

nejde mi o 'to' jen jde mi o víc

Je to cit co silou skály drtí ...

Ale v tom vidím ji jak se vrtí!

 

Úplně najednou zneklidněla,

že by číst myšlenky snad uměla?

Telefon vhodila do kabelky

a shora tahá svůj kufr velký

 

ref.

 

Nevnímám krajinu kolem Hranic,

bledý a v depresi - je mi na nic

Bylo tak nesmírně srdcervoucí

vidět ji vystoupit v Olomouci