Pomatený sen

To byste nevěřili, co se mi zdálo,
Ke zbláznění už chybělo málo!
Šla jsem s rodinou po silnici,
vtom slyším auto, blíží se ke krajnici!

Jsou to nacisti, a jdou po nás!
Teď autem by se mizelo snáz.
Poblíž byl ale les, náš hrdina.
Schovali jsme se, já a má rodina.

Už tu nejsou, odešli,
Zato jiní přišli!
Krvelační Vikingové!
Všichni jsme hráli mrtvé.

Jedna žena na mě mířila šípy...
Ležela jsem tam podél lípy....
Nakonec odešla,
Pak jsem zaslechla....

Jakoby křik malých Šmoulů...
Kouknu se na zem, dolů,
A jsou tam!
A pomáhají nám.

Zavedli nás do jejich tábora.
Byli taková naše opora...
Dokud nepřišla ta zprávička,
že je válka a já jsem jejich pánička!

Že vedu do války svou armádu,
však já jim předvedu tu Pomádu!
Jenže mám v armádě Šmouly,
dva draky, a samé další mouly!

Zatímco ve druhé armádě,
číhají zabijáci dost hrdě:
Vikingové s nacisty,
ti nám zlámou všechny prsty!!

No, tak takový sen se mi zdál,
Život jde naštěstí dál.
Jen bych si hrozně přála,
aby tato válka skutečně nevzplála...