Válka

Válka

Sedím doma u telky,
Slyším dobře? Mám jít do války!
Netrvá to ani den,
za chvíli jsem vyzbrojen.
V jedné ruce držím zbraň,
náboje si počítám.
Mamka brečí v kuchyni,
táta šmátrá ve skříni.
Dá mi do ruky nůž a řekne:
,,Tak a teď jsi muž."

Nastupuji do vlaku,
Kouknu na nebe,
Je světlé bez mraku.
Dívám vedle sebe,
Sedíš tam,
jsi tam
koukám na tebe.
Mám tě v živé paměti,
kouknu ven tam děti.
Hrajou hry, pouští draky
Sledují vlak a obdivují tanky.

Přijíždíme na místo,
Vím to, jistě jisto.
Oblaka se stahují,
Kouknu opět do polí.
Už nevidím hrající si děti
Jen býdu, smrt a smetí.

Kdybych ovšem věděl do čeho jdu,
nikdy, nikdy z domu neodejdu
Vše je jako velký zlí sen,
Chci se probrat dostat se z něj ven.
Trápím se s myšlenkou
Že vždy máte někoho nad sebou,
Buď letku,
Nebo smrtku.

Nechci psát o tom, co děláme,
Ono vypoví, to jak se cítíme.

Ať už jíš, spíš, nebo bojuješ,
Myslet přestat nemůžeš.
Co je doma, co se tam děje,
Jak je mamce, jestli se směje, nebo chvěje.