Sedím, hledím do dále,
jak padá ze stromů zbarvené listí,
jako když Izrael pálí náboje,
jednu za druhou, plné nenávisti.
Vítr mé vlasy unáší,
v Gaze nese popel ulicemi,
bere životy, na druhý břeh je odnáší,
děti skrývají se pod troskami.
Nade mnou zpívají ptáci,
v krvavé zemi sirény zní,
a matky jména křičí,
jenž už nikdy neodpoví.
Listy se stále houpou,
barvy se míchají s krví,
a každý krok písčitou cestou,
tě přivádí k šílenství..
Padlé listí tiskne zem,
v srdcích strach se usadil,
když zem třese se nárazem,
když další bombu Izrael zasadil.