Hledající duše

Slzy tvé
na polštář padají,
srdce bolí
a zpívá písen
o víře a naději.

Duše tvá se dotkla výšin,
srdcem tvým prostoupilo světlo.
Jsi zahradou tichou,
jsi mlčící sad,
hraješ svou písen
avšak jen ve svém nitru
ji uchováš.

Láska tvá tedˇ volná
k zázraku co vidíš
něžně stoupá,
jsi to ty a nikdo jiný,
spásu jsi našla
ve vlastním bytí.

Bylo modré ráno
a tančila jsi s radostí
když světlo prostoupilo
srdcem tvým s lehkostí.
U kapličky duše sedíš
a slzy lásky na práh roníš.
Bůh je zázrak,
tedˇ to cítíš,
Bůh je krása
o níš od počátku sníš.
Dnem i nocí
sníš..

Štěstí které v duši zríš
ti tento svět nikdy nedá,
jsi jako víla,
jako luční kvítí,
k Bohu srdce
tvoje sténá-
po blízkosti,
po spojení,
po nežnosti,
pohlazení...

Láska se dotkla tvojí duše,
Spása, co otevírá tiše dvěře
od tvé cely,
od cely světa do které jsi se narodila,
a otvírá ji Věčnosti.

Jako vánek
jako rosa,
potůček v lese
štastná slza,
prosím pověz
o té Kráse,
prosím uč mne
o té Pravdě.

Všeho jsi nechala
jsi už jen pro Něho,
On je má skála,
láska a spása,
prosím pochop
a nebo ne,
že žiji pro Něj
jedině!!!

Potůček průzračný
slunným dnem si teče,
já jsem jen ten paprsek
co tvojí tvář hřeje.