Než zrodilo se Slunce už jsem byl

Než zrodilo se slunce už jsem byl

Narodil jsem se se srdcem dětským, čistým,
Světu ho rozdrásat nedám,
Potěchou je mi, jak obraz prázdným stěnám
Je lanem pevným nad propasti mysli.

Narodil jsem se nejsem na útěku,
Tak jako mnohý z lidí,
Oči mám, co skrz tmu černou vidí,
Stojím a hledím za řeku věků.

Než zrodilo se slunce, už jsem byl,
Co skryto bylo, Měsíc vyzářil
A hvězdy zazpívaly requiem
já našel to, proč vlastně nežijem.

Než začla plodit Země už jsem dýchal,
Než voda klokotala, už jsem jed,
A oheň spálil všechno v popel zpět,
Já už byl Vesmír, který vzdychal.

Narodil jsem se se srdcem věčným, čistým,
A proto na útěku nejsem
Sám sobě jsem nekonečným lesem,
I vodou křišťálových bystřin.